Prý máte na dalších pět let všechno do detailů naplánováno.
Jen zhruba na čtyři roky. Mám v hlavě zácpu nápadů. Ty příběhy čekají, až je napíšu nebo zrealizuju. Zrají ve mně a já se s každým z nich tak piplám, že prostě nestíhám psát tak rychle, jak si můj mozek vymýšlí. Z toho vzniká nezbytnost časové koordinace s divadlem, vydavatelem nebo případně filmovými producenty. Už dávno jsem zjistil, že nejsem schopný pracovat na více projektech najednou. Každý příběh musím opečovávat v maximálním soustředění. Jinak bych selhal a uškodil mu. A tak třeba producentovi našeho divadla Studio DVA povím, jaká komedie se mi rodí v hlavě, ale protože v té hlavě ještě před ní čekají na odvyprávění dva příběhy románové, dohodneme se dopředu na termínu premiéry za čtyři roky. Mám rád plánování. Dodává mému životu řád a konkrétní směřování. Je pro mě příjemné těšit se dlouhodobě na práci, která už má jasně dané obrysy.
Cítil jsem se jako doma, svlékl se a přišel na první společný oběd do kuchyně v trenýrkách. Ze zaražených pohledů Martinčiných rodičů jsem pochopil, že jsem trochu přestřelil.
