1 / 51
Od olympiády si pořadatelé slibují prestiž, pozornost celého světa, vzpruhu ekonomice. Realita ale bývá méně oslnivá: rozpočty se násobí, dluhy přetrvávají a finanční zisk zůstává spíše výjimkou než pravidlem. Tragickými monumenty nenaplněných očekávání zůstávají opuštěné sportovní areály.
Autor: Fred Romero, Creative Commons
Ze státních rozpočtů plynou na uspořádání olympijských her miliardy v dolarech. Přitom ale představují investici s krajně nejistou návratností. Obhájit se dá tím, že si skrze ní kupujete vysílací na všech televizních obrazovkách světa, kde promítáte zimní krásy své země. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Vydané sumy ale často pozbydou smysl dřív, než roztaje sníh. Ve smutném případě jihokorejských Alp pak ještě dřív, než k olympiádě vůbec dojde. Tady se 800 milionů promarnilo, aniž by Mezinárodní olympijský výbor lokalitu hostitele potvrdil. (Jižní Korea – Sokcho)
Autor: Profimedia.cz
Na kolik vyjde zimní olympiáda? Laicky řečeno, samotná „akce“ není o moc dražší, než uspořádání mezinárodní konference s účastí všech zemí světa. Třeba taková mezinárodní klimatická konference COP, jako byla ta loňská v brazilském Belému, stála přibližně 2 miliardy dolarů. (Francie – Grenoble)
Autor: Profimedia.cz
Oficiální organizační náklady zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022 činily 3,9 miliard dolarů. O čtyři léta dříve, v jihokorejském Pchjongčchang, to vyšlo na 2,19 miliard. (Jižní Korea – Sokcho)
Autor: Profimedia.cz
Operační rozpočet zimních olympijských her ve Vancouveru 2010 činil 1,84 miliardy, v Turíně 2006 to bylo 1,33 miliard dolarů. (Itálie – Turín)
Autor: Profimedia.cz
To je ovšem jen provozní část výdajů, samotná organizace her. Mnohem nákladnější je ovšem investiční část, která konání velkých her předchází. (Itálie - Cortina d’Ampezzo)
Autor: Profimedia.cz
Zahrnuje to výstavbu potřebné infrastruktury, vybudování sportovišť, ubytování, zázemí. A tam už vzduchem létají desítky miliard dolarů. (Bosna a Hercegovina – Sarajevo)
Autor: Adam Harangozó, Creative Commons
Kolik přesně? Záleží, jak dobrá je kapacitní vybavenost a již existující podmínky v místě plánovaného konání zimní olympiády. (Bosna a Hercegovina – Sarajevo)
Autor: Julian Nyča, Creative Commons
Kde jsou podmínky nedostatečné, musí se vybudovat nové a lepší. K cenovce za „uspořádáme olympiádu“ doplatil Peking v roce 2022 výstavbou infrastruktury 38 miliard dolarů. (Čína - Peking)
Autor: Profimedia.cz
Tím dosud nejdražším podnikem byly z hlediska peněz vydaných na výstavbu nové infrastruktury Zimní olympijské hry v Soči v roce 2014. (Rusko – Soči)
Autor: Profimedia.cz
Investiční náklady tu přesáhly sumu padesáti miliard dolarů. (Rusko – Soči)
Autor: Profimedia.cz
Přepočítáno, částka přesahující jeden bilion korun. Opravdu drahá zábava. (Sarajevo-Bosna a Hercegovina)
Autor: David Jones, Creative Commons
Pro investiční projekty, budování infrastruktury spojené s pořádáním olympiády, přitom platí ještě pár nepříjemných pravidel. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
To první zní, že původní odhad nákladů se vždy ukáže jako nepřesný a rozpočet pro výstavbu infrastruktury je překročen nad stanovený limit. Zní to direktivně, ale je to tak. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Od roku 1924, uspořádání prvních Zimních olympijských her ve francouzském Chamonix se ještě nikdy nestalo, že by prvotní odhad nákladů na infrastrukturu „seděl“. Zatím to vždy bylo o něco dražší, než pořadatelská země čekala. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
O kolik že bývají ty náklady překročeny? Zpravidla o 100 procent původního odhadu. V extrémních případech zimních her v Soči pak o 289 procent. (Rusko – Soči)
Autor: Profimedia.cz
Ale jde to i hůř a bez sněhu. Letní hry v Montrealu 1976 se podařilo v nákladech „přestřelit“ o neuvěřitelných 720 procent. (Kanada – Montreal)
Autor: Zack Knowles, Creative Commons
Druhé nepsané pravidlo? To už jsme v úvodu nakousli. Suma provozních výdajů, samotná organizace her, se průběžně prodražuje. Zdá se, že hry budoucí budou vždy o něco dražší, než byly hry minulé. Alespoň tak to zatím vypadá. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Jen pro představu, Zimní olympijské hry v roce 1952, v norském Oslu, stály z hlediska organizačních nákladů „jen“ 12 milionů norských korun. Přibližně 2,1 milionu dolarů. Oslo si tehdy mohlo dovolit nést tíhu organizačních nákladů z běžného rozpočtu města. (Norsko – Hamar)
Autor: Cato Edvardsen, Creative Commons
O dvaačtyřicet let později, v Lilehammeru, už pořadatelské náklady narostly na 2,25 miliard dolarů. I když byly očekávány jen náklady nepřesahující 600 milionů dolarů. (Norsko – Lilehammer)
Autor: Christine Wang, Creative Commons
Že by podobnou „tíhu“ uneslo samotné Nagano, bylo v roce 1998 nemyslitelné. Organizační výdaje činily 800 milionů dolarů, a investiční náklady do vybudování zázemí stály 10 miliard dolarů. (Japonsko – Nagano)
Autor: Florian
Celé Japonsko se muselo složit a zvýšit svůj národní dluh, aby hry mohlo vůbec uspořádat. (Japonsko – Nagano)
Autor: Profimedia.cz
Nepříjemné pravdy chodí stejně ve trojicích. A poslední nepříjemná pravda tedy zní: investice vložené do pořadatelství her se nevrací. (Japonsko – Nagano)
Autor: Profimedia.cz
Tedy určitě ne ve smyslu okamžité finanční návratnosti, spojené s vlastním konáním akce. Z účetního hlediska je to záležitost čistě ztrátová. (Rusko – Soči)
Autor: Profimedia.cz
Na ubytování a servisu pro fandící diváky, prodeji vstupenek a televizních práv „vydělali“ v Soči 2014 přibližně 69 milionů dolarů. (Rusko - Krasnaya Polyana)
Autor: Alexxx1979, Creative Commons
Což v porovnání s padesáti miliardami dolarů na výdajích lichotivě nevypadá. (Rusko - Krasnaya Polyana)
Autor: Красовский Алексей, Creative Commons
Každé pravidlo má svou výjimku. I to o prodělečnosti ZOH. Zatím ty vůbec nejziskovější byly pro pořadatele Zimní olympijské hry v Salt Lake City. „Vydělaly“ prý až 176 milionů dolarů. A jako zatím jediné z pořádaných zimních her prý skončily v celkovém zisku. (USA – Park City)
Autor: Profimedia.cz
Naopak norský Lilehammer v roce 1994 požádal o umoření dluhu vzniklém pořádáním olympiády norskou vládu. I za francouzské Albertville musela po roce 1992 zatáhnout šedesátimilionový dluh francouzská vláda. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
A kanadský Montreal? Ten své prohřešky a dluhy po letních hrách splácel třicet let sám, až do roku 2006. (Kanada – Montreal)
Autor: Laslovarga, Creative Commons
Ono vznosné pořádání zimních olympijských her tedy nemá přímou ziskovost, návratnost investic veskrze nebývá pozitivní. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Navíc představuje poměrně extrémní dlouhodobé břemeno, protože města čelí novým dlouhodobým výdajům na údržbu vystavěných areálů sportovišť. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Nemálo těch vystavěných areálů, které sloužily jako velmi nákladná kulisa celému světu ke sledování sportovních dramat, tak chátrají. Jsou neudržitelné, a proto skončí v postupném rozvratu, rozkladu a nakonec v troskách. Jako smutné památníky slávy, která nepřišla. (Rusko - Krasnaya Polyana)
Autor: Profimedia.cz
Podle zprávy Mezinárodního olympijského výboru (IOC) zůstává sice 85 procent pro olympiády vystavěných sportovišť v provozu minimálně po další čtyři léta, což až tak špatně nezní. (Jižní Korea – Sokcho)
Autor: Profimedia.cz
Ale do té bilance se mísí i hry letní. Areály po hrách zimních si obvykle tak dobře nestojí. (Řecko – Atény)
Autor: ČTK
Proč by tedy někdo vůbec měl mít zájem o pořadatelství zimních olympijských her, když to vypadá jako jeden velký Černý Petr? To už je složitější. Motivace se totiž dost liší. (Rusko – Soči)
Autor: Profimedia.cz
Mezi hlavní důvody jistě patří politická prestiž. Navýšení globálního profilu pořadatelské země, která půjde vidět a před celým světem se bude moci ukázat. (Japonsko – Izuna)
Autor: Profimedia.cz
Je to rovněž otázka národní hrdosti, prezentace vlastní kultury. Příslib možného ekonomického impulsu, zvýraznění potenciálu cestovního ruchu, akcelerace investičních příležitostí, modernizace infrastruktury. A samozřejmě velké podpory sportu. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Norský Lilehammer možná nezabodoval finančně, ale do světového podvědomí se jako fantastické lyžařské středisko nakonec skutečně zapsal. A dlouhodobě, dílem proto, že dokázal zužitkovat vytvořenou infrastrukturu, na své olympijské reputaci úplně tratit nebude. (Norsko – Lilehammer)
Autor: Tokle, Creative Commons
Obecně lépe vyjdou samozřejmě ti pořadatelé, kteří zázemím, ať už sportovišti nebo potřebnou infrastrukturou, disponují. Což nás dostává k Milánu - Cortina d’Ampezzo. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Provozní rozpočet letošních zimních olympijských her činí 1,9 miliardy dolarů, a má být z části pokryt vysílacími a sponzorskými smlouvami. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Tento rozpočet však nezahrnuje kapitálové náklady, včetně výstavby nových olympijských sportovišť nebo vylepšení železničních a silničních systémů. Italská vláda vyčlenila na infrastrukturu přibližně 4,2 miliardy dolarů z veřejných prostředků. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Mezinárodní olympijský výbor tvrdí, že se hry vyplatí Italům tím, že zvyšují viditelnost města a přitahují turisty. (Rusko - Krasnaya Polyana)
Autor: Allakhverdi Makhmudo…, Creative Commons
Některé pozitivně laděné zprávy naznačují, že Milán-Cortina by snad měla regionu přinést ekonomický impuls ve výši 6 miliard dolarů. (Jižní Korea – Pchjongčchang)
Autor: Jorge Ravenna, Creative Commons
Byli na Zimní olympijské hry 2026 v Milánu - Cortina d’Ampezzo připraveni předem? Ne úplně. Už to, že pořadatelské dvojměstí od sebe leží 400 kilometrů daleko, klade vysoké nároky na logistiku. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Stavěla se hokejová aréna Santagiulia v Miláně i bobová dráha v Cortině. I tady se rozpočet překračoval. (Itálie – Milán)
Autor: ČTK
Konečný účet za sportovní událost formátu zimní olympiády vystaví až čas. Itálie už ale má s pořadatelstvím zkušenosti a na první pohled se nezdá, že byly zatíženy nějakou zásadní kontroverzí. (Itálie – Sestriere)
Autor: Profimedia.cz
Jinými slovy, město Milán a alpské středisko Cortina d’Ampezzo po skončení her asi chátrat nebudou. V tom se od většiny pořadatelských měst a států budou výrazně odlišovat. (Jižní Korea – Pchjongčchang)
Autor: Steven Williams, Creative Commons
To nejdůležitější, čím se pořadatelé Zimních olympijských her 2026 chtějí odlišit je, že pro vytvářené zázemí hledali alternativní využití ještě před zahájením stavební činnosti. Například olympijské bydlení v Miláně je navrženo tak, aby se mohlo adaptovat na další využití. (Itálie – Milán)
Autor: Profimedia.cz
Přeměna olympijského bydlení na studentské není zcela novou myšlenkou. Studenti dnes obývají bývalé olympijské vesnice v Mnichově, Atlantě, Calgary i Turíně. Tato strategie však byla často zvolena až po letech zkoušení a omylů. (Itálie - Cortina d’Ampezzo)
Autor: Profimedia.cz
Nová olympijská vesnice v Miláně zatím představuje pozitivní příklad toho, jak si dnes jinak hostitelská města nastavují priority – a poučují se z minulých chyb – při olympijské výstavbě. (Itálie – Milán)
Autor: Profimedia.cz
