Malebná obec Hvozdná – dějiště našeho příběhu – leží ve zlínském okrese, jen asi dvanáct kilometrů na severovýchod od Zlína. První písemná zpráva o ní pochází už z roku 1446, kdy je obec jmenována v darovací listině pana Alberta ze Šternberka. Je ovšem velmi pravděpodobné, že dějiny obce jsou starší. V době, kdy se náš příběh odehrává, tedy na počátku třicátých let minulého století, zde pobývalo asi devět set obyvatel.
Jedním z nich byl i domkář Jan Bořita, otec tří dětí. Možná to byl docela dobrý chlapík, ale měl jednu chybu, miloval nadevše pivo i kořalku. Jakmile se někde mohl napít, zapomněl na celý svět. Jeho žena to věděla, a proto mu jen velmi nerada dávala do ruky hotové peníze. Jenže někdy to jinak nešlo.
Nevšiml si, že se při tom mrtvole vyzul jeden střevíc, který zůstal ležet uprostřed dvora. Netušil, že právě tento detail se mu stane osudným.





















