Italská loď, německá posádka, španělská výpomoc
Colin Gubbins. Právě on stál v čele speciálního oddělení tajné služby M16.
Britové, proti nimž v roce 1942 stála prakticky celá Evropa, si nemohli dovolit dát Španělsku sebemenší záminku k nepřátelství. A nebylo pochyb o tom, že nevyprovokovaný útok na italskou loď ve španělském přístavu by takovou záminkou byl. Přímé porušení neutrality by mělo dalekosáhlé důsledky, diplomatická roztržka klidně mohla vést k tomu, že by se Španělé zařadili po bok mocností Osy. O to Británie rozhodně nestála.
Přesto onu loď nemohli nechat být. Dobře věděli, že se jako civilní zaoceánské nákladní plavidlo jen tváří, že je její podpalubí našlapané radiovou technikou. Duchessa d’Aosta, jak se ta zatracená loď jmenovala, totiž sloužila k odposlechům. Jako mobilní štěnice.
Posádku italské lodi možná tvořili italští námořníci, ale sloužili na ní němečtí radisté a na jejím můstku se střídali němečtí kapitáni. Po její palubě se sice překládaly z místa na místo sudy s činidly pro koželužny a náklad asbestu a mědi, ale jediným úkolem plavidla bylo monitorování pohybu spojeneckých lodí Atlantikem a předávání informací smečkám německých ponorek.
Duchessa d’Aosta přitom nebyla jediným takovým plavidlem. Zázemí španělského neutrálního přístavu využívaly přinejmenším ještě dvě takové lodě. Likomba a Bibundi. I ony pracovaly v utajení pro Německo. Částečně sloužily k odposlechům a částečně pak k zásobování ponorkových základen u západoafrického pobřeží. Zavážely do nich proviant, munici a palivo.
Kde přesně ty ponorkové základny ležely, to už Britové nevěděli. Agenti Jejího Veličenstva je hledali v ústí velkých řek a zálivech při pobřeží marně už druhým rokem. Jisté bylo jen to, že ona tři plavidla beztrestně využívala toho, že jsou ve Ferdinad Po pro spojenecké síly nedotknutelná. Ale co s nimi? Zakročit proti nim mohli nejdřív tehdy, až by je dopadli v mezinárodních vodách.
Přímo před španělským přístavem však hlídkovat nemohli.
