Šílené plány: operace druhé světové války, které se naštěstí neodehrály

Kdo je přítel, o tom neměly za druhé světové války spojenecké síly dlouho jasno. Francouzi a Britové připravovali útok na sovětské rafinérie, Američané chystali invazi do Brazílie, z níž se stal nakonec partner. A když už bylo v Evropě skoro dobojováno, Amerika zdráhavě plánovala katastrofální útok na Japonsko.
Do posledního dechu. Americká invaze plánovaná operací Downfall by čelila i...

Do posledního dechu. Americká invaze plánovaná operací Downfall by čelila i sebevražedným náletům. Mezi kamikaze přitom byli i úplní mladíci. Nejmladší známý sebevražedný pilot je Yukio Araki (na snímku v první řadě uprostřed). | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Operace Pike: plán, který mohl změnit celou válku

Ne, v roce 1939 se Londýn a Paříž s Moskvou rozhodně nekamarádily. Vlastně se zdálo, že má vzmáhající se Stalinovo impérium mnohem blíž k Berlínu. Společná politika diktovaná textem Molotov-Ribbentropova paktu sbližovala Sovětský svaz a nacistické Německo na všech úrovních. Evropu si tito dravci rozparcelovali na jednotlivé dílky a zájmové zóny. Rusové zabrali půlku Polska, státy v Pobaltí a útočili na Finsko, Německo se zatím jevilo nezastavitelné.

Velká Británie s Francií mohly jen s obavami sledovat, jak se věci vyvíjejí. Nebo mohly jednat. Proto na popud Francouzů vznikl ambiciózní Západní letecký plán číslo 106, kterému Britové přišili krycí název Operation Pike. Tedy hrot, špička, kopí. Měl to být preventivní letecký úder, který by zdecimoval sovětský i německý zbrojní potenciál přímo u zdroje.

Bylo opravdu dobře, že nikdy nedošel svého naplnění, protože se už od počátku opíral o mylné předpoklady.

Tím prvním byla chybná zpravodajská informace, kterou získal francouzský generál Maurice Gamelin. Kvůli ní věřil, že celý sovětský průmysl stojí na ropě z ázerbajdžánských rafinérií v Baku. „Přes devadesát procent těžby a osmdesát procent rafinace se odehrává tady, na Kavkaze,“ prezentoval detaily francouzskému premiérovi Paulu Reynaudovi. Zničit je by podle něj znamenalo zastavit na dlouhé měsíce, možná i léta, sovětskou průmyslovou i vojenskou mašinérii.

Bez ropy z Baku by se Sovětům sesypalo zemědělství a brzy by jim došel dech i ve Finsku. Jejich postup na všech frontách by se zpomalil nebo zastavil. A jak by to mohlo Francii prospět proti Němcům? Cennou surovinu odtud čerpal i německý zbrojní průmysl. Takže jeden dobře mířený úder kopím by mohl skolit hned dvě nenasytné bestie. Znělo to zajímavě.

Britové byli o poznání zdrženlivější a žádali si podrobný průzkum. Snímky kritických oblastí dodal s nasazením vlastního života průkopník letecké fotografie Sidney Cotton. A vypadalo to nadějně. Operace Pike tedy nabývala zřetelnějších obrysů.

Z letišť na území dnešního Íránu, Turecka a Sýrie mělo po 15. dubnu 1940 k nočnímu náletu vyrazit 48 bombardérů Bristol Blenheim, 65 strojů Martin Maryland a čtyřiadvacet letounů Farman F.222 a s pomocí zápalných a trhavo-tříštivých pum měly srovnat Baku a další vybrané cíle v regionu se zemí. Zatím bylo třeba vyčkat alespoň tři měsíce, než se středovýchodní letecké základny Francouzů a Britů dostatečně rozšíří a bude sem dopraven dostatečný počet letounů, paliva a munice. Tehdy totiž ještě představovala přeprava 910 tun pum logistický problém.

Za každou cenu do oblak. Příběh první dámy nacistického letectví

Milovala létání. A létala by pro kohokoli.

Byla držitelkou více než čtyřiceti aviatických rekordů, zkušební pilotkou prvního vrtulníku nebo raketové stíhačky a iniciátorkou nacistického kamikadze. Hanna Reitschová milovala létání a nacionalistickou láskou hořela pro Německo. Stala se jeho elitní pilotkou.

Válka ve Finsku však mezitím skončila a v květnu 1940 Němci zaútočili na Francii. Po šesti týdnech bylo dobojováno a celá operace Pike byla odložena do archivu. Ačkoli ne úplně. Při chvatném ústupu za sebou Francouzi v La Charité-sur-Loire zanechali štábní vlak, ve kterém se tyto důvěrné materiály nacházely. Němci se s nimi Sovětům samozřejmě rádi pochlubili, aby demonstrovali proradnost západních mocností.

Fungovalo to – Stalin pojal k Británii ještě větší nedůvěru, z níž ho vyvedl až vpád německých vojsk. I proto se historici shodují na tom, že případný úspěch operace Pike by měl na Spojence naprosto decimující účinky. Předně, zastaralé typy britských a francouzských bombardérů by velmi pravděpodobně nedokázaly rafinérie v Baku nějak vážně a trvale poškodit, takže o zásadním výpadku průmyslu v sovětsko-německém bloku by se nedalo hovořit.

Němci navíc oproti předpokladu generála Gamelina čerpali většinu zahraniční ropy z Rumunska. Na Francii by zaútočili stejně a velmi pravděpodobně by se do války proti Francii a Británii zapojil i Sovětský svaz. Operace Barbarossa, tedy útok nacistů na Sovětský svaz, by byla velmi pravděpodobně odročena a celá druhá světová válka by měla výrazně odlišný průběh.

Plán Rubber: když plánujete útok na budoucího spojence

Brazílie bojovala od roku 1942 na straně Spojenců. Její expediční sbor se zapojil do bojů v Itálii, brazilští námořníci se projevili jako zdatní lovci ponorek. I když jich sice zachytili jen šest, svou přítomností vytrvale zajišťovali bezpečnost přepravy na jihu Atlantiku a dopřáli zdárnou cestu k cíli 3 500 zásobovacím plavidlům. Svým dílem tedy k válečnému úsilí významně přispěli. Byť se neúčastnili mnoha zásadních operací, rozhodně nestáli stranou.

Ve výčtu kvalit tohoto trochu opomíjeného spolubojovníka však úplně zapadá informace, že od amerického vstupu do války patřila Brazílie mezi potenciální nepřátele. A Američané velmi soustředěně zvažovali, že ji vojensky obsadí. Preventivně. Velkou invazi do tropů plánovali na únor roku 1942 a k realizaci plánu Rubber mnoho nechybělo.

Hlavním problémem měl být brazilský prezident Getúlio Vargas. Vlády se ujal převratem a brzy se pasoval do role comandatora, vůdce. Nikterak se přitom netajil obdivem k fašistickým diktaturám v Itálii nebo Španělsku a stejně jako ony hojně využíval manipulativních prostředků. Patrně příklon brazilské politiky k evropským diktátorům vadil Američanům víc než samotná absence demokracie, byť byla hrozba, že neutrální Brazílie vstoupí do války po boku Německa, opravdu jen teoretická.

Jenže v zemi se čtyřiceti miliony obyvatel žilo jeden a půl milionu německých imigrantů, kteří mohli fungovat jako významná pátá kolona v týlu Spojených států amerických. Američanům tak šlo o brazilské námořní základny a přístavy. Do západní Afriky nebo do Číny z nich bylo relativně blízko.

Americkým lodím sice nikdo nebránil v tom, aby brazilské přístavy využívaly, ale Vargas hlasitě odmítal přítomnost ozbrojenců cizí mocnosti na vlastním území. Obchodoval přece i s Němci. V USA zase považovali přítomnost vlastního bezpečnostního personálu za zásadní, a tak se diskuze mezi Washingtonem a Rio de Janeirem postupně komplikovala.

Diplomatické napětí zvyšovaly zprávy americké rozvědky. Potvrzovaly, že až sedmdesát procent brazilské armády, mimo námořnictvo a letectvo, otevřeně sympatizuje s nacismem. A že prý existuje scénář leteckého výsadku německých poradců a vojáků z Dakaru. Situace, při které by Němci získali ponorkové základny na jihu Ameriky, zaváněla logistickou katastrofou.

Plán Rubber měl tedy zajistit klíčové přístavy pro spojenecké účely a současně zabránit tomu, aby se Brazílie připojila k zemím Osy. Postarat se o to mělo dvacet tisíc amerických vojáků, kteří by provedli vylodění a obsazení šesti klíčových bodů – letišť. Tím by zabránili velmi teoretickému nástupu Němců do Brazílie a podchytili další vlastní letecké zásobování.

Na moři ani ve vzduchu nepočítali s významnějším odporem, ale na zemi, kde by měli převahu 4:1, by se situace komplikovala. Bažinatý terén a džungle mohly výrazně zpomalit rychlost postupu, útesy v moři by zase komplikovaly hledání ideální trasy pro vylodění. Moment překvapení by se tedy nejspíš nekonal. A i když byla většina brazilských vojenských sil dislokována na jihu země, měly by nejspíš dost času k mobilizaci.

Američané byli schopni dosáhnout požadovaných cílů v rámci minimálních ztrát, ale udržení pozic by asi bylo těžší. Už proto, že by proti sobě obrátili invazí veškeré obyvatelstvo. Ani s koordinací vlastních jednotek na rozsáhlém území by to nebylo lehké, jak prokázalo přípravné cvičení ve Virginii.

Brazilci a prezident Vargas však naštěstí asi vytušili, co se chystá, a zvolili pro jednání smírnější tón. Do jejich přístavišť a letišť mohlo „na osobní pozvání“ nastoupit sto padesát amerických mariňáků v civilním ustrojení coby inženýři provozu. Prezident Roosevelt si dále pojistil ochotu ke spolupráci dodávkami zbraní pro brazilskou armádu, a když v průběhu května německé ponorky potopily pět brazilských lodí, nic už nebránilo spravedlivě rozhořčené Brazílii vstoupit do války po boku Spojenců. I když ti k nim ještě před pár měsíci chystali invazi.

Operace Downfall: akce za 1,5 milionu Purpurových srdcí

Operace Downfall, plán invaze Spojenců na japonské ostrovy z doby těsně před koncem druhé světové války v Asii, nikdy nedošla naplnění a mimo několika přípravných kroků zůstala víceméně jen na papíře. Čelní představitelé amerického a britského generálního štábu přitom ani na okamžik neskrývali, že je to vlastně dobře. Zápas s fanaticky odhodlaným protivníkem, připraveným bojovat do poslední kapky krve a dechu, by je přišel draho.

Spojenci řešili hned několik dilemat. Jistě, nejúčelnější by bylo zajistit úplnou blokádu japonských ostrovů a postupně likvidovat císařské síly na asijském kontinentu. Tam se totiž ještě nacházelo kolem tří milionů japonských vojáků a hrozilo, že jejich transfer by posílil už tak dost tuhou obranu Japonska. Mezitím by průběžná kampaň vedená na dálku zápalnými bombami připravila terén pro vylodění, podlomila morálku obránců a snad i vedla k rychlejšímu uzavření kapitulace.

Zvířata zneužitá pro válčení: netopýři jako živé bomby, zapálené opice

Delfíni mohou prozkoumávat moře kamerovým systémem nebo dopravovat potápěčům...

Vojenská mašinerie polyká i mnohá zvířata. Američané plánovali používat netopýry jako nosiče bomb, Sověti tento úkol svěřovali psům.

Problém? Zatímco takový postup doporučovali Britové, kteří neplánovali s Japonskem zúčtovat před rokem 1948, Američanům docházel čas. Válka v Evropě se tehdy blížila ke konci a podpora civilistů ve Státech pro další lidsky i materiálně vyčerpávající válečné dobrodružství s každým dalším měsícem výrazně klesala.

Britové se však stále více zdráhali do útoku na Japonsko zapojit a zdálo se, že své druhy v boji protentokrát nechají na holičkách. O to iniciativněji si počínali Sověti, z jejichž nekoordinovaného zapojení na pevnině měli Američané spíše hrůzu. Stará a dosud prospěšná spojenectví pozbývala platnosti a všechny vítězící velmoci už přemýšlely nad novým uspořádáním vlastních sfér vlivu v poválečném světě.

O atomových pumách tehdy nebylo nejvyšší velení prakticky informováno, a tak plánovalo invazi do Japonska „po staru“. Dvoufázový plán počítal nejprve s obsazením třetiny ostrova Kjúšú a vytvořením předmostí, po přeskupení nepřátel by následovala invaze v Tokijském zálivu. Pro operaci byly předurčeny zdroje v podobě 42 letadlových a 24 bitevních lodí, 400 torpédoborců a doprovodných plavidel. Samotné vylodění mělo postupně provést 54 divizí, tedy více, než kolik jich bylo připraveno pro Den D v Normandii.

Kdyby věci nešly podle plánu, měli Američané připraveny zásoby bojových plynů na Marianách. S tím, že by události podle plánů šly, totiž rozhodně nepočítali. Na rozdíl od Evropy se tu nedalo spoléhat na podporu u víceméně spřáteleného obyvatelstva. Pro Japonce byli bez výjimky všichni bílými ďábly a propagandou zmasírovaní civilisté zvyšovali počet obránců o desítky milionů. Muži i ženy v Japonsku byli připraveni zemřít v prohraném boji, byť by ho měli vést jen bambusovými holemi.

Velkou šanci na úspěch neměla operace Downfall, plánovaná na 1. listopadu 1945, ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že Japonci vcelku správně odhadli záměry Američanů a reagovali na ně vlastní obrannou operací Ketsu-Go. K vylodění tu přitom moc vhodných pláží nebylo. Ze tří sektorů na Kjúšú byly na obranu dopředu dobře nachystány dva. Prvním šesti vyloďujícím se divizím by se tak postavilo třináct japonských, brzy zesílených na dvacet šest.

Nejisté bylo nakonec i to, zda by k invazi vůbec došlo. Japonci totiž počítali s masivním nasazením sebevražedných pilotů, řízených podmořských torpéd a zápalných člunů, které měly až třetinu síly protivníka zdecimovat ještě na moři.

Američané si toho byli vědomi, při bojích o Okinawu je dva tisíce kamikaze připravilo o čtyři sta plavidel. Totálně úspěšný byl každý devátý sebevrah. Při invazi do Japonska se počítalo s tím, že by jejich efektivita byla ještě výraznější. Navíc tu sebevražedných letounů bylo třikrát více, než kolik Spojenci odhadovali. Smrt za smrt bylo připraveno rozdat okolo dvanácti tisíc odhodlaných sebevražedných pilotů.

Hrubé odhady očekávaných ztrát se odvíjely z drastické zkušenosti invaze na Okinawu. Odhad počítal přímo pro vylodění na Kjúšú se ztrátou 49 tisíc mužů ze 760 tisíc, a po devadesáti dnech vojenské kampaně až s 520 tisíci z boje vyřazených vojáků, tedy mrtvých a raněných. Odhady ztrát na civilním obyvatelstvu se pohybovaly kdekoli od pěti do padesáti milionů, v patrnost prognózy braly i teoretický scénář celonárodní japonské sebevraždy. Dobojováno mělo být nejdříve za osmnáct měsíců.

Operace Downfall byla naprostou noční můrou, a proto se generálové i admirálové postupně přikláněli k variantě dosažení kapitulace pomocí zápalných bomb. Ty atomové, stejně jako angažmá Sovětského svazu proti císařským vojskům na pevnině, pak učinily invazi zbytečnou.

Jak málo Američané věřili ve snadný postup a rychlé vítězství, dobře demonstruje fakt, že v rámci příprav vylodění zadali ve státní mincovně výrobu jednoho a půl milionu Purpurových srdcí – vyznamenání, udělovaných vojákům za položení života nebo zranění způsobené nepřítelem.

Autoři:
  • Nejčtenější

Funguje, nebo klame? Studie prověřila, co víme o Wim Hofově metodě

15. března 2024

Uhranula svět, propadl díky ní terapii chladem a dýchacím technikám. Její popularita dala vyrůst...

VIDEO: Ano, měla jsem teď dost práce, usmívá se britská pornohvězda Camilla

12. března 2024

„Naše ultrarealistické panny mají stejné otvory jako klasická žena,“ pochlubil se manažer prodejce...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Radši naživo. Lidé jsou unavení z online seznamek, vrací se rychlé randění

16. března 2024  9:14

Jako zvonové džíny nebo stříbrné šperky, i další trend z počátku tisíciletí se aktuálně vrací do...

Více sexu, méně touhy. Tradiční genderové role plodí paradoxní intimitu

18. března 2024

Premium Jak častý je sex. Jak hluboká je sexuální vášeň, touha, přitažlivost. Jak konzervativní je přístup...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ve špatnou dobu na špatném místě. Pachatel vraždil ze sebelítosti a frustrace

17. března 2024

Premium Holí nadzvedával smrkové větve a hlavu skláněl skoro až k zemi. Ten den se mu nedařilo. Na dně...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Farmářský Frankenstein. Stařík 10 let ilegálně křížil obří ovce. Pro lovce

19. března 2024

Byl to troufalý počin. V jeho centru stál gigantický druh pamírské ovce, cílem bylo ji replikovat –...

Zloděj ukradl kočárek, natočila ho kamera. Policie po neznámém muži pátrá

18. března 2024  12:56

Pražští policisté pátrají po neznámém muži, který v polovině ledna ukradl z chodby bytového domu v...

Více sexu, méně touhy. Tradiční genderové role plodí paradoxní intimitu

18. března 2024

Premium Jak častý je sex. Jak hluboká je sexuální vášeň, touha, přitažlivost. Jak konzervativní je přístup...

Ve špatnou dobu na špatném místě. Pachatel vraždil ze sebelítosti a frustrace

17. března 2024

Premium Holí nadzvedával smrkové větve a hlavu skláněl skoro až k zemi. Ten den se mu nedařilo. Na dně...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...