OK jako vyjádření amerického přístupu
OK je výraz, který sedí. Je dočista OK.
Napomohl rovněž telegraf, OK si krok za krokem podmaňovalo Severní Ameriku. Pořád však neslo zátěž přílišné lidovosti, server BBC podotýká, že se mu vyhýbal i Mark Twain, který jinak neváhal k slangu sahat. Trvalo desetiletí, než prostoupilo všechny formy komunikace, nakonec však OK zdolalo nejen společenské, ale též zeměpisné hranice, dobylo svět, stala se z něj lingvistická sexbomba.
Metcalf soudí, že ztělesňuje ryze americkou životní filozofii. OK značí spokojenost, ale se stopou skepse, je v něm jistá prostřednost. „Připouští prostřednost, ale takovou, která je úspěšná. Protože Američané raději řeší, jak něco udělat, než aby čekali na dokonalost,“ míní Metcalf.
Pro BBC zdůraznil, že se OK neobjevilo kvůli potřebě vyplnit nějaký prostor, angličtina měla dost vyjádření, jak souhlasit, jak něco označit za skvělé, dobré, ucházející, dostatečné, správné… Jenže OK nabídlo něco navíc, neutralitu. Způsob, jak vyjádřit souhlas, ale vyhnout se názoru nebo příliš nadšené akceptaci.
„Potkáme se odpoledne?“ – „OK.“ Prostě to bez řečí odkývneme, vezmeme na vědomí, aniž bychom se rozplývali, že je to výtečný návrh, nebo naopak hořekovali „když to musí být“, popisuje BBC přednosti OK.
