Předchozí výzkumy porovnávaly kondici chromozomu Y s jeho protějškem X a varovaly, že chromozom Y geneticky upadá tak rychle, že během následné evoluce zcela zmizí. Zatímco má totiž chromozom X kolem osmi stovek genů, výbava jeho kolegy klesala, až to nakonec dotáhl na pouhých 78 genů.
Právě tenhle úbytek a jeho tempo vedlo vědce k pochmurným prognózám. Podle australské profesorky Jennifer Gravesové tak měl mužský chromozom vyhynout do pěti milionů let, její kolega Brian Sykes viděl budoucnost ještě černěji. Zánik chromozomu Y očekával do sta tisíc let.
Budoucnost nebude bez mužů
Současné výzkumy ukazují, že to byly přehnané obavy a že věšet hlavu není na místě. Jennifer Hughesová z Whitehead Institute v Massachusetts spolu se svými kolegy porovnávala lidský chromozom Y s typem, který najdeme u šimpanzů a opice makak rhesus. Šimpanze přitom dělí od lidí vývoj šesti milionů let, makaky celých pětadvaceti milionů.
Závěr srovnávacích studií přitom říká, že se genetický úpadek lidského chromozomu Y zastavil. Za posledních šest milionů let jsme nepřišli ani o jeden gen, za posledních pětadvacet milionů o jediný.
"Chromozom Y nemizí, ztráta genů se pravděpodobně zastavila," komentovala výsledky zkoumání Hughesová pro agenturu BBC. Pro agenturu Bloomberg dodala, že evoluce chromozomu Y skutečně těžce ublížila, ale geny, které mu zůstaly, mají pravděpodobně tak zásadní biologické funkce, že je přirozený výběr uchovává.
Její britský kolega Mark Pagel, evoluční biolog z britské University of Reading, považuje výzkum za klíčový. "Ukazuje, že úbytek genů v chromozomu Y postupoval nejprve rychle, dokonce exponenciálně, ale poté dosáhl bodu, kdy se zastavil."
Většina lidských buněk obsahuje třiadvacet párů chromozomů včetně jedné dvojice pohlavních chromozomů. Zatímco u žen ji tvoří dva chromozomy X, u mužů chromozom X a Y. Právě posledně jmenovaný může za to, že se začne vyvíjet jedinec mužského pohlaví.
