Motivace jednání, racionalizace provinění, minimalizace škod a rizik. Nevěra se v tom podobá páchání zločinu, soudí studie.
Poměřit pachatele, pachatelky kriminálního jednání a ty, kdo podvádějí ve vztahu, přitom není nijak nepatřičný nápad. Oba druhy jednání k sobě mají blízko. Nabízejí odměnu těm, kdo se jich dopouštějí, ovšem páchají škodu na obětech. A nesou naopak riziko následků v případě odhalení. Odlišuje je jen jejich sociální kontext a společenské hodnocení, v západní kultuře není nevěra kriminalizovaná.
Proto si autorský kolektiv studie vydané v magazínu Deviant Behavior položil docela prostou vstupní otázku: Myslí a jednají nevěrní lidé jako zločinci? „Pokud víme, věda onen dotaz nikdy pečlivě nestudovala,“ líčí spoluautorka práce Tova Cohenová z Rutgers university. Její tým se uchýlil na internetová fóra věnovaná nevěře. Četl v nich, co o sobě a svých zkušenostech, náhledech anonymně psali nevěrní muži a ženy.
Poté na jejich postoje aplikoval kriminologické teorie. Týkají se motivací, metod, jak se vyhnout dopadení, cest, jak se s tím, co páchají, vyrovnat a ustát to morálně. Analýza seznala, že nevěrní lidé znají totéž co zločinci.
