Tíživý moment to je. Jenže k rozpadu vztahu nevěra vést nemusí.
K výzkumu dovedla jeho vedoucí autorku psycholožku Kathleen Nickersonovou praxe. S páry, které nevěře čelí, pracuje pětadvacet let. „Během oné doby jsem zaznamenala velký nesoulad mezi tím, co si o podvádění lidé myslí, a tím, co jsem pozorovala na terapeutických sezeních,“ líčí pro server PsyPost Nickersonová.
Společenské povědomí má totiž tendenci nevěru považovat za doklad absence lásky na straně podvádějícího, za věc, která se nedá napravit, rozpad vztahu za nevyhnutelné finále. „Jenže mnohé páry, s nimiž jsem pracovala, si zvolili setrvání ve vztahu a v některých případech znovu vybudovali smysluplný a uspokojující vztah,“ vysvětluje.
Proto se rozhodla prověřit, co se po nevěře skutečně odehrává a jaké faktory jsou spojeny s nápravou vztahu. Zdůrazňuje, že se svým týmem usilovala o tvrdá data, nechtěla minimalizovat bolest způsobenou nevěrou ani nabádat k iluzím. Zajímala ji realita.
Se svým autorským kolektivem vyzpovídala více než 3 400 lidí. Všichni nevěru z té či oné strany zažili. Přes 1 150 z nich se podvádění dopustilo, více než 2 270 zažilo podvádění toho druhého. Na dvě třetiny ze zpovídaných byly ženy, bylo jim povětšinou mezi čtyřiceti a devětačtyřiceti lety, většina měla děti.
Analýza přinesla několik docela jasných zjištění. A překvapivých.
