Jiný sex, víc emocionální podpory, potvrzení vlastní atraktivity, úlevu od partnerského přehlížení? Jiný trvalý vztah? Doplnění toho stávajícího? Studie zkoumala motivy nevěry, ženské u mužské.
Nevěra je hazard, riskujeme vztah, který máme, pověst, bezpečí, shrnuje studie, která vyšla v magazínu Evolution and Human Behavior. Proč se jí tedy lidé dopouštějí? Mužské motivy tradičně spojuje evoluční teorie s touhou po co nejvelkorysejší reprodukci. Víc partnerek znamená šanci na větší počet potomků.
Jenže u žen ona teorie přirozeně neplatí, víc partnerů větší počet dětí nezaručí. Ženská nevěra je tedy záhadnější a vyžaduje jiné vysvětlení. Autorské trio studie vedené Mackenem Murphym vypočítává hned deset hypotéz, jimiž si evoluční věda ženskou nevěru vykládá. „Může to znít zábavně, ale evoluční pohnutky ženské nevěry jsou v mém oboru terénem spousty prudkých debat. A dá se říci, že pro ni existuje příliš mnoho dobrých vysvětlení!“ uvedl portálu PsyPost.
Popisuje, že nakonec vykrystalizovaly dvě evoluční hypotézy. První vlastně sází na přímočarost. Přisuzuje nevěře docela prostý motiv – vyměnit partnera za toho nového, jehož vnímá jako lepšího, především lepšího pro dlouhodobý vztah, pro založení rodiny. Druhá nahlíží ženskou nevěru složitěji. Nemá při ní jít o výměnu partnera, ale o dosažení „lepších genů“ skrze podvádění, zatímco primární partner zůstává ve hře kvůli svým potenciálním otcovským kvalitám. Teorie přitom často dodává, že indikátorem „dobrých genů“ má být větší fyzická atraktivita muže, s nimž žena zálety podniká.
Murphyho tým se pokusil do motivů za nevěrou nahlédnout pomocí výzkumu, jehož velkou předností byla geografická a sociodemografická rozkročenost. Zahrnul pestré věkové, sociální, vzdělanostní skupiny, obsáhl devatenáct zemí. A neprověřil pouze důvody a cíle ženské nevěry, ale i té mužské. Obě větve výzkumu přitom přinesly překvapení.
