„Úloha a přínos žen ve velmi raných lidských společnostech jsou často upozaďovány. My jsme však ukázali, že ženy se v prvních zemědělských komunitách chápaly velmi aktivní role,“ tvrdí vedoucí práce Alba Masclans Latorre z Barcelony.
Jeho týmu to vyjevily artefakty z šesti pohřebišť z neolitu neboli mladší doby kamenné, mezi nimiž bylo zastoupeno i naleziště ve Vedrovicích u Znojma, kromě toho se vědci vydali na Slovensko, do Německa a Francie.
Neolit se podle vědců začal psát na Středním východě zhruba před dvanácti tisíci lety, aby se postupně šířil i na východ. Do Řecka dorazil před devíti tisíci lety, ještě další čtyři tisíce roků trvalo, než začal zemědělský životní styl prostupovat a formovat střední Evropu. Přinesl domestikaci zvířat, pěstování plodin, především obilí, též výrobu pracovních nástrojů broušením tvrdších kamenů.
Řádně stařené maso: paleontolog servíroval 50 tisíc let starého bizona Pro osm lidí stačil kousek masa z krku. K tomu cibule, česnek, mrkev, brambory a dusit. Maso mělo silnou chuť, docela příjemně zemitou. Aby ne, patřilo pravěkému bizonovi a v zemi čekalo padesát tisíc let, než ho paleontolog Dal Guthrie vyprostí. |
Právě do tohoto období a skrze pracovní nástroje se pokusili nahlédnout autoři práce, kterou vydal magazín PLOS ONE. Hroby ze všech nalezišť jich vydaly na čtyři stovky a vědci zkoumali, i s pomocí mikroskopické analýzy jejich opotřebení, k čemu sloužily. Obdobně pečlivě se věnovali kostrám, aby s pomocí analýzy izotopů v kostech a osteologických dat rozpoznali ženské a mužské. Následně je zajímalo, s jakými nástroji byli na svou poslední cestu vyprovázeni muži a s jakými ženy. Aby získali vhled do možné dělby práce v neolitických komunitách.
Seznali, že nástroje byly v ženských a mužských hrobech rozdistribuovány podle jistého vzorce. Předměty, které vědci označili za pracovní pomůcky pro zpracování kožešin a kůže, ležely u ženských koster, uvádí server Science Daily. Naopak mužské ostatky byly pohřbeny ve společnosti nástrojů na zpracování dřeva a masa, lov a pro „mezilidské násilí“, jak píše studie.
Souvislost mezi pohlavím a druhem nástrojů byla zřejmá, autoři práce však dodávají dva postřehy. Zaprvé, fakt, že dotyčný nebo dotyčná byli pohřbeni s konkrétními nástroji, nutně neznamená, že by práce s nimi určovala jejich konkrétní zapojení se do společnosti. V jejich hrobech se mohly ocitnout prostě proto, že „reprezentovaly činnosti, které byly typicky vykonávány tím nebo oním pohlavím“. Pohřební rituál je nebožtíkovi přisoudil jako symboly genderové dělby práce.
Pravěký člověk nesl dítě, minul je mamut. Vědci četli ze stop dávné pouti Je to působivá, fascinující anatomie pravěké vycházky. Ony stopy jsou staré přes 11,5 tisíce let, táhnou se kilometr a půl, je jich na čtyři stovky. Je to záznam o nejdelší pravěké cestě, který máme. Vědci z něj sestavili celý příběh oné pouti. |
A zadruhé, poznamenává server Engineering News, navzdory převládající tendenci studie zaznamenala regionální variace. Ty souvisely s tím, jak se neolitická forma společnosti a dělby práce sunula z východu na západ.
Pohřební obyčeje
Autoři studie upozorňují, že „specializace měla stěžejní úlohu pro vznik vlastnictví, pro akumulaci přebytků, pro koncentraci moci a pro proces společenského vykořisťování“. Dodávají však, že procesy byly povětšinou vykládány bez ohledu na dělbu práce podle pohlaví, to proto se pokusili jít dál.
A jak výsledky zkoumání interpretují? „Studie odhaluje doklady, které mohou podpořit hypotézu o tom, že kořeny genderových nerovností lze zčásti najít v rolích vykonávaných ženami během demografických a technologických změn neolitizace,“ píší autoři. A opatrní jsou i v dalším soudu: „Naše závěry naznačují, že do jisté míry mohla být dělba práce podle pohlaví součástí kolonizace evropského kontinentu zemědělci.“
Zdůrazňují však, jejich data se brání binárnímu uvažování, odmítají neolitické společnosti přiřknout buď charakter naprosté genderové rovnosti, nebo povahu binární genderové hierarchie. „Genderové role nebyly ani zdaleka známkou raných genderových nerovností. Ukazují vlastně, jak dynamické zemědělské společnosti byly a jak si byly vědomy odlišných dovedností členů a členek své komunity,“ cituje server Science Focus spoluautorku studie Penny Bickle z Univerzity v Yorku.
„Úkoly přisouzené ženám spočívaly v náročné manuální práci a doplňovaly práci mužů, dělaly z žen rovné přispěvatelky svému společenství,“ soudí Bickle. Důkaz? „Skutečnost, že předměty najdete v hrobech mužů i žen, právě to ukazuje, jak byli dotyční označováni a oceňováni za práci, kterou odváděli,“ soudí.
Lattore souhlasí. „Jejich role byla tak významná, že činnosti, jimž se ženy věnovaly, se komunity rozhodly použít k tomu, aby je jimi po smrti označily. Totéž však vidíme v mužských hrobech. Naznačuje to, že specificky genderové role existovaly, avšak všechny práce byly pro správné fungování společnosti ohromně významné,“ uvádí.
