Je večer a moravská metropole se pomalu chystá k odpočinku po hektickém pondělku. Ne všude se však relaxuje. V podniku Skleněná louka se chystá soutěžní utkání první brněnské ligy ve stolním fotbale.
Přicházím chvíli před osmnáctou a od baru mě zdraví Martin "Márty" Bozán, kapitán domácích STC.
"Vybral sis špatný termín, protože Batyskaf patří mezi nejlepší týmy v republice a určitě nás dneska rozmetou. To bude zase ostuda," prohodí s úsměvem.
Přesouváme se od baru ke středobodu dnešního večera, hracímu stolu. Nejprve je důležité pořádně promazat kovové tyče, aby vše běhalo pěkně svižně a tyče s panáčky nedrhly. K tomu postačí běžné mazivo ve spreji. Pak ještě otřít přebytečný olej papírovými ubrousky, párkrát zkusmo škubnout táhly a je hotovo.
Tedy skoro. Přistupuje se k úpravě dřevěných madel. Hráči mají nachystané speciální protiskluzové pásky. Předcházejí tak nepříjemnému smeknutí zpocené ruky, kterých by mohla být za dlouhý zápas celá řada.
Jak jsem si mohl později vyzkoušet, rozdíl je opravdu velmi znatelný. Na mokrém dřevě ruka klouže mnohem více než na suché gumové pásce.
"Je nás v týmu osm nebo devět, ale někdy je problém sehnat aspoň čtyři lidi, abychom mohli ligový zápas vůbec odehrát," začíná mi vysvětlovat kapitán týmu domácích. Mezitím se dovnitř začínají scházet protihráči. Jak se později dočítám ve foosballovém časopise Trefa, je to skutečně jeden z nejlepších republikových týmů.
Kolem půl sedmé začíná první kolo boje o dvanácti dějstvích. Víc vysvětluje opět Márty: "Každé kolo se hraje na dva vítězné zápasy do pěti branek, za vyhrané kolo si připisuje tým bod. Na konci se body sečtou, a kdo má víc, vyhrál celé utkání a připisuje si tři body do tabulky."
Soupeři si potřesou pravicí, losuje se o míč a začíná se hrát. Tady ale veškerá podobnost s opravdovým fotbalem končí.
"Slovo fotbal je jen v názvu, jinak jsou to víceméně šachy smíchané s ping-pongem dohromady. Je to o rychlosti a o taktice," přibližuje Tomáš Kreisler, kapitán týmu Batyskaf.
"Tady nemůže člověk bránit jako ve fotbale, pak dát jeden gól a vyhrát. To prostě nejde. Stejně jako v ping-pongu. A šachy jsou to kvůli strategii, jak gól vstřelit."
Zatímco se všichni čtyři hráči pekelně soustředí, u okolních stolů posedávají mladí lidé nonkonformního vzezření a předávají si jointa. Panuje velmi přátelská atmosféra, ani já se svým vzezřením "z opačného břehu" nebudím nijak výrazné pohoršení, a dokonce se ke mně dostává putovní joint. S díky odmítám a jdu opět sledovat hru.
Batyskaf suverénně válcuje domácí STC, a to i přes zdánlivý handicap. Za hosty hraje dívka!
Atraktivní mladá blondýnka v minisukni a s výrazným křížem na krku si s fotbálkem rozumí mnohem lépe než většina běžných hráčů.
"Plácám to asi tři roky a pořádně hraju zhruba půl roku tady s klukama," prozrazuje Petra Klímová. "Na mistrovství Moravy jsem teď byla mezi holkama druhá," odpovídá na mou otázku ohledně dosažených úspěchů.
Spolu se svými mužskými spoluhráči po dvou hodinách přesvědčivě poráží tým STC, jehož zástupci jsou po skončení rádi alespoň za tři dílčí vítězství v průběhu jednotlivých kol.
A protože fotbálek je v podání těchhle borců opravdovým sportem, je na místě reportáž zakončit rozhovorem s kapitánem Batyskafu Tomášem Kreislerem.
Jak dlouho se foosballu věnuješ?
Fotbálek hraji přibližně třináct let, z toho sedm osm let nemělo víceméně žádnou úroveň. To, co považuji za fotbálek, hraji takových pět let.
Jak ses k hraní dostal?
Samozřejmě v hospodě s kamarády. Byl jsem tam nejhorší a snažil se být nejlepší.
Kolik námahy tě stálo dostat se na dnešní úroveň?
Je to hlavně o ježdění po turnajích. Člověk musí vědět, co se má hrát. Nejde o to, stát u fotbálku sto hodin. Jde o to, stát tam dvě hodiny a vědět, jak to hrát.
Jak často trénujete společně a jak často trénuješ sám?
Dneska trénink probíhá spíše v hlavě, už se to neděje zase tak moc na stole. Pořád opakuješ ty stejný finty, musíš je ale umět používat. Trénink na stole trvá asi deset hodin týdně, ale trénink v hlavě dalších dvacet hodin. A jestli hrajeme spolu? Já stůl nemám, ale všichni kluci mají stůl doma, takže koluju mezi nimi. Ale jak říkám: trénink je dneska už spíše v hlavě, ten stůl není tolik potřeba.
Podle jakého systému se vůbec hodnotí úspěšnost hráčů?
Jde v podstatě o tenisový systém hodnocení. Objíždíš turnaje a sbíráš body do průběžného žebříčku, který se na konci roku vyhodnotí. Existují ale i mistrovství republiky, Evropy i světa, kde se hraje přímo o titul.
Hraje se na stejném typu stolů, nebo je jich víc?
Existuje pět značek oficiálních soutěžních stolů uznaných mezinárodní foosballovou federací ITSF: Garlando, Bonzini, Tornado, Roberto Sport a Tecball. Každý je trochu jiný, takže se mistrovství hrají v jednotlivých kategoriích podle značky stolu. Loni ve Francii se ale hrálo na všech pěti značkách, vítězové na jednotlivých stolech se pak utkali v krátkých zápasech mezi sebou a zůstal jeden celkový vítěz.
Jak je na tom naše reprezentace?
U nás je problémem, že fotbálek hrajeme krátce. Ve světě není výjimkou vidět hrát chlapíky kolem pětačtyřiceti, padesáti, zatímco věkový průměr naší reprezentace byl pod třicet let. Ale holky si vedou dobře, v první světové desítce je hned šest Češek.
