Nejednotnost mezi rodiči
"Moje představy o výchově dětí se od manželčiných poměrně hodně liší," říká pětatřicetiletý Jan. "Já prosazuji spíše přísnost a jasné hranice, kdežto ona je zastánkyní liberální výchovy a tvrdí, že se dítě nesmí omezovat, protože se tak deformuje jeho osobnost. Už jsme kvůli tomu měli spoustu konfliktů. Já obvykle dětem něco zakážu a ona jim to vzápětí povolí, ačkoli ví, že já s tím nesouhlasím."
Podle psycholožky Marcely Vojířové je nejednotnost rodičů při výchově dítěte jednou z nejhorších chyb, které vůbec můžete udělat: "Děti jsou velmi citlivé a dokáží vycítit i mnohem menší zaváhání rodičů, než je nejednotnost ve výchově. Nemusíte se vždy shodnout v každém detailu, ale své rozpory musíte vyřešit vždy v soukromí a před dítětem vystupovat jednotně. Není možné, aby ve funkční rodině šli rodiče proti sobě a věci, které jeden rodič zakáže, druhý vzápětí povolí."
Nedůslednost
Zkuste si představit následující situaci: Vaše dítě má dlouhodobě problémy se stravováním a nejraději by jedlo jen ve fast foodech. Dohodnete se proto s partnerkou, že pokud váš potomek nesní oběd, nesmí si po zbytek dne vzít žádnou sladkost. Nastala kritická situace, oběd zůstal nedotčen, ale dítě mimořádně roztomile škemrá o bonbón. Povolíte? Pokud jste odpověděli ano, právě jste se dopustili jedné z nejhorších výchovných chyb.
"Děti si samy pravidla určit nedokáží, od toho, aby se naučily dodržovat a respektovat řád, jsou tady rodiče. Nedůslednost rodičů vede nutně ke zmatení dítěte, které neví, co z toho, co mu rodiče říkají, má brát vážně. Jestliže jste opakovaně nedůslední, nemůžete se divit, že dítě v budoucnu nebude respektovat vaše pokyny, protože je nebude brát jako danost," upozorňuje psycholožka Zdeňka Dušková.
Výchova ve vzteku
"Jsem poměrně hodně impulsivní a moc dobře o sobě vím, že dřív řvu a teprve potom přemýšlím. Často se mi stává, že ve vzteku řeknu věci, kterých potom lituji, a to bohužel i svým dětem. Podobně se choval můj otec k nám se sestrou, nenáviděl jsem to a vždycky jsem si umiňoval, že já budu jednou jiný," svěřuje se osmatřicetiletý Jaroslav.
Vychovávání ve vzteku je přitom podle psychologů velkým prohřeškem, kterého se můžete při výchově svých dětí dopustit. "Žádný rodič není chladný robot, který není zatěžován emocemi, a je přirozené, že ve vypjatých a stresových situacích podléháme vzteku. Není ani potřeba vztek před dítětem maskovat, protože jde o přirozenou součást života. Velkou chybou je však snaha ve vzteku vychovávat dítě," varuje Zdeňka Dušková.
Ve vzteku existuje mnohem větší pravděpodobnost, že řeknete věci či vydáte zákazy a příkazy, které v podstatě ani nemyslíte vážně, ale vaše dítě už na ně nikdy nezapomene. Odborníci proto doporučují v takových situacích dítěti sdělit, že nyní se na něj zlobíte a společně jeho prohřešek proberete a vyvodíte z něj důsledky až za několik minut. Mezitím můžete například v duchu počítat do padesáti, největší nápor hněvu tak opadne a vy budete schopni uvažovat s chladnější hlavou.
Přetěžování
Máte dítě starší pěti let? Potom spočítejte, do kolika kroužků jste jej přihlásili. Tenis, angličtina, flétna, keramika, jóga, tanečky, skaut.... K tomu po něm nejspíš ještě požadujete, aby dobře prospívalo ve škole, bylo sportovně zdatné, sebevědomé a průbojné, protože doba si to zkrátka žádá.
"Přemíra kroužků, zájmů a příliš velké požadavky na dítě patří k jednomu z nejaktuálnějších problémů současné doby," komentuje Marcela Vojířová. "Často se rodiče snaží rozplánovat svým dětem program do poslední minuty a naplnit ho nejrůznějšími zájmovými činnostmi jen z toho důvodu, že na dítě nemají čas nebo ani pořádně neví, co by měli společně dělat."
Přetěžování dětem však rozhodně neprospívá. Odborníci zdůrazňují, že děti, stejně jako dospělí, potřebují mít pro sebe volný čas, který budou trávit podle své chuti. Realizace vlastních nesplněných ambicí skrze děti je výchovným prohřeškem, který je poznamená na celý život.
Strach říkat "ne"
"Naším nekonečným sporem s manželkou je otázka, kolik věcí a hraček by měl náš pětiletý syn vlastnit. Jsme dobře finančně zabezpečení, takže otázka peněz nás netrápí a manželka má tendence kupovat synovi všechno, na co si jen ukáže. Výsledkem toho je, že jeho dětský pokoj připomíná hračkářství a on si prakticky ničeho neváží, protože už ani neví, jaké hračky vlastně má," stěžuje si pětatřicetiletý Zdeněk.
"Tendence kupovat dětem vše, o co projeví zájem, je často způsobem, kterým rodiče chlácholí svědomí, když nemají na dítě dostatek času nebo když rodina nefunguje tak, jak by správně měla," říká Zdeňka Dušková. "Tím, že dítěti něco odepřete nebo nepovolíte, mu však rozhodně nezpůsobujete žádné trauma, ale naopak ho vychováváte k vědomí, že není možné dostat vždy vše, po čem toužíme."
