Ve srovnání s muži je u žen o 17 procent větší riziko, že při automobilové nehodě zemřou. O 73 procent je větší hrozba, že během čelního nárazu utrpí vážná zranění s trvalými následky. Jsou také náchylnější ke zraněním po kolizích aut a nepřímých nárazech, vedených s nižší intenzitou.
Většina automobilek přesto testuje bezpečnost svých vozidel pomocí figurín, které odpovídají mužskému tělu. Od ženských se zřetelně liší, minimálně tedy v bio-mechanickém smyslu. A tyto rozdíly v tělesné konstituci mohou měnit, jak účinně vlastně pasivní bezpečnostní systémy, které mají posádku chránit, fungují.
Na tyto nedostatky už delší dobu upozorňovala Astrid Linderová, ředitelka oddělení dopravní bezpečnosti ze Švédského národního institutu pro výzkum silnic a dopravy. Zmiňovala přitom i jistou předpojatost automobilového průmyslu, kde je vrchní management převážně mužskou disciplínou.
„Z dosavadních statistických údajů o autonehodách lze vyčíst, že ženy jsou pasivními bezpečnostními systémy při méně závažných nárazech, vedených s nižší intenzitou, chráněny méně než pasažéři muži,“ říká Linderová. „A proto jsme se v našich laboratořích v Linköpingu začali v roce 2019 soustředit na to, abychom navrhli sedadla a prvky, které by dobře chránily obě části populace.“
Švédští výzkumníci nicméně zjistili, že jim chybí ideální modelová figurína, vystihující průměrnou ženu. „Je přitom logické, že při testech musí být hodnověrně zastoupena právě ta část populace, která je autonehodami více ohrožena,“ vysvětluje Linderová.
Ochrana pro každého
Mezi pasivní ochranné systémy patří například bezpečnostní pásy, airbagy i sama konstrukce vozidla. Jejich úkolem většinou je, aby v případě nehody pohlcovaly a přesměrovaly energii nárazu a chránily zdraví a životy pasažérů.
Automobilky nechávají v certifikovaných technických laboratořích poměrně důsledně testovat účinnost těchto prvků během nárazových zkoušek, crash testů. Destruktivních zkoušek, při nichž se zkoumá odolnost vozů vůči nárazům různého typu, intenzity, směru.
Nárazové zkoušky se pro větší hodnověrnost odehrávají za účasti neživé posádky. Dnešní testovací figuríny jsou vybavené senzory, zaznamenávají během reálného času kolize například rychlost nárazu, tlakovou sílu, ohyb, točivý moment těla a míru trhnutí, zpomalení během srážky. Dají se tak lépe předvídat zranění, která by živý člověk utrpěl při nehodě, pomáhá to nastavit lepší standard systémů bezpečnosti posádky. Je to vymyšlené dobře, ale zjevně ne dost dobře.
Například automobilky, americké i ty, které na americký trh pronikají, jsou totiž povinny testovat bezpečnost vozidel pouze pomocí figurín, které byly vytvořeny podle jednoho vzoru, předlohy průměrného člověka.
Nicméně průměrná figurína neodpovídá realitě běžného ženského těla. Je mužská. Už od počátku 80. let minulého století americký Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu, provozující nejrespektovanější laboratoř nárazových zkoušek na světě, používá při testování reakcí žen na nehodu pouze zmenšenou verzi mužské figuríny.
Pan a paní Nehodovi
Tato figurína, technicky pojmenovaná jako člověk střední velikosti a pracovně přezdívaná Starší brácha, měří na výšku 150 centimetrů a váží 49 kilogramů. Svými dispozicemi tak vystihuje méně než pětiprocentní podíl ženské populace.
„Normy pro testování bezpečnostních prvků a propozice testovacích figurín se rodily před třiceti čtyřiceti lety,“ dodává Linderová. „A stávající figurína člověka střední velikosti odpovídá zhruba dvanáctileté dívce, těžko může vystihnout reakce živého těla průměrné ženy na náraz.“
Při některých nadstandardních nárazových testech sice bývá tento model nahrazen figurínami nazvanými Hydrid II a Hybrid III. První má na výšku 188 centimetrů a váží metrák, ta druhá má jen 78 kilo a 175 výšky. Jenže ani ty realitu ženského těla nevystihují. Kromě toho, že jsou ženy v průměru menší a lehčí než muži, mají také rozdílnou svalovou sílu, odlišné rozložení svalové hmoty, posazení těžiště a tvar trupu, boků a pánve.
„Všechny tyto anatomické rozdíly pak mění způsob, jakým ženské tělo na kolize při nehodě reaguje,“ říká Linderová. Dokládá to výsledky série testů bezpečnosti sedadel, při nichž lze prý dosáhnout velmi rozdílných výsledků, v závislosti na tom, zda na nich sedí muž nebo žena.
Aby tedy dokázali vystihnout zákonitosti ženského těla, rozhodli se švédští výzkumníci vytvořit vlastní figurínu. Jméno zatím nemá. Na výšku měří 162 centimetrů a váží 62 kilogramů, čímž lépe vystihuje většinový podíl ženské populace. A pracovníci Švédského národního institutu pro výzkum silnic a dopravy s ní zatím dosahují reprezentativnějších výsledků.
Ve světě však zájem o nové figuríny není valný. Automobilky ani instituce dohlížející na bezpečnost dopravy je totiž nemusejí povinně využívat, platná legislativa jim to za povinnost neukládá. Zatím. Ve Spojených státech amerických se téma bezpečnosti žen za volantem už otevírá.
„Ženy dosáhly rovnosti na silnicích, pokud jde o řízení,“ připomněla loni ve svém prohlášení americká kongresmanka Eleanor Holmes Nortonová. „Ale pokud jde o bezpečnostní testy, které mají zajistit jejich bezpečnost při řízení, nejsou rovnosti ani zdaleka tak blízko. Stávající normy nárazové testy jsou natolik zastaralé, že je musíme okamžitě aktualizovat.“
