Osmadvacátého března roku 1990 burácejí nad leopoldovskou pevností vrtulníky, k věznici přijíždějí desítky policejních aut i obrněné transportéry. V akci jsou i „červené barety“, tedy členové speciální vojenské jednotky. Muži v uniformách překonávají hořící barikády, přičemž na ně z oken trestanci házejí zapálené matrace a Molotovovy koktejly. Křik, střelba a naprostý zmatek.
Tak vrcholila vzpoura, která začala už únorovými nepokoji. Vzpouru vyvolaly dvě stovky vězňů, na které se nevztahovala rozsáhlá amnestie prezidenta Václava Havla. Nehodlali se s nastalou situací smířit a rozhodli se do svobodného světa dostat za každou cenu.
Dopotáceli se na nádraží, ale vzhledem k tomu, že byli stále pod vlivem návykových látek, nastoupili do špatného vlaku, který je odvezl zpátky do Leopoldova. Věděli, že jsou v koncích.




















