Místností oddělení VB Brno-Lesná se šestadvacátého března 1972 rozdrnčel telefon. Rozrušený muž oznamoval službu konajícímu strážmistrovi, že jeho sousedé, staří manželé P. z přízemí, dva dny neopustili svůj byt. „A nemohli jen někam odjet?“ zeptal se příslušník. To ale volající vyloučil. „Pan Jaroslav byl po infarktu, nikam necestovali! Ale chodili pravidelně každý den na procházku.“ Strážmistr přislíbil, že byt zkontroluje. Tak ale neučinil a odpoledne soused Bohumil V. zavolal znovu. „Když jsem šel z nákupu, viděl jsem v jejich okně, které bylo otevřené, neznámého mladíka. Když si všiml, že ho pozoruji, hned to okno zabouchl,“ líčil.
