Hrdě vypnutá hruď napínající se v černé košili uniformy a křečovitě zvednutá pravice v nacistickém pozdravu. Vše přímo před porotou v soudní síni, před rozvinutou vlajkou s hvězdami a pruhy. To byla silná káva i pro otrlé americké zákonodárce. Zpupnost svědka tím však nekončila.
„Nepřijde vám snad takový pozdrav dost americký?“ doplnil svědek „hajlování“ otázkou. A v odpovědi hned naznačil výhrůžku: „Jen si počkejte, však brzy už bude!“
Onen střípek ze slyšení s Martinem Wunderlichem názorně ilustruje problém, před nímž stála v roce 1938 nejen justice, ale i celá americká společnost – Amerikadeutscher Volksbund. Oficiálně organizace německo-americké družby, v praxi nacistická pátá kolona, mobilizující se uvnitř Spojených států. Spolku – krátce nazývanému Bund – rostlo sebevědomí.
