1. mýtus: whisky je pro páprdy
Tvrdí se, že whisky je složitější nápoj, k jehož pochopení se člověk musí propít s věkem. Pravda je, že jeho oblíbenost prudce roste po třicítce. Ale společnost i její chutě se mění. Kdo by před dvaceti lety čekal například to, že původně myslivecký likér Jägermeister zaboduje na hipsterských party? Dnes tak v barech v nově se rozvíjejících trzích, jako je Rusko, Mexiko, Brazílie nebo Čína, najdete mladou a střední generaci, která si s chutí objednává jednu rundu whisky za druhou.
2. mýtus: whisky ženám nechutná
Ano, muži jsou stále v převaze. Ale to neznamená, že by nápoj gentlemanů nemohl chutnat ženám. Vzhledem k široké nabídce chutí si tu svou může objevit skoro každá. Mimochodem, mnoho palíren ženy zaměstnává v řadách degustárorů nebo dokonce mistrů míchačů „master blender“, odborníků na míchání whisky. K milovnicím tohoto ušlechtilého nápoje patřily například Margaret Thatcherová nebo královna Victorie. Když během své návštěvy Edinburghu navštívíte Scotch Whisky Experience Centre přímo pod hradem a budete mít štěstí, můžete zde potkat vedoucí návštěvnického centra Češku Lenku Whyles. A ta o whisky něco ví.
3. mýtus: whisky nepiju, protože mi jednou nechutnala...
Tohle není ani tak mýtus, jako spíš smutný omyl. Stává se, že si člověk v mladém věku zkazí dojem požitím většího množství nekvalitního destilátu a jednou pro vždy na whisky zanevře. Whisky přitom dokáže nabídnout takovou paletu chutí jako žádný jiný alkohol.
V závislosti na značce můžete objevovat sladké, ovocné, květinové, kořeněné, bylinkové, dubové, oříškové, suché nebo kouřové chutě. Na aroma se podepisuje široká škála faktorů jako oblast výroby, použitá obilovina, destilační metoda, dřevo na sudy a mnoho dalších. Rozhodně platí, že není whisky jako whisky.
4. mýtus: k jídlu spíš ne
Tohle je věc osobního vkusu. Když vás v Edinburghu někdo pozve do exkluzivního klubu Scotch Malt Whisky Society, můžete se stát svědky anonymní degustace různých značek whisky, kdy se nápoje s různým charakterem párují s druhy sýrů nebo čokolád za účelem dosažení co nejdokonalejší chuťové harmonie. Limity a překážky jsou leda v naší fantazii.
5. mýtus: whisky jedině čistou
V této otázce nepanuje shoda, ale stojí za to zvážit fakta. Jakmile pijete nápoj s větším obsahem alkoholu než 17 procent, přítomný etanol vaše chuťové pohárky znarkotizuje a otupí. Jinými slovy, přestanete naplno vnímat, co pijete. Na druhou stranu, aby whisky mohla být považována za whisky, musí mít obsah alkoholu alespoň 40 procent. Cokoli slabšího není whisky. Naředíte-li navíc whisky vodou, změníte její chemické složení, takže pijete něco naprosto jiného, než jste ve sklence původně měli. Ne jemnějšího, ale jiného.
Jak z toho ven? Část znalců tvrdí, že teprve pár kapek vody přidaných do whisky dokáže naplno rozvinout její chuť. Kapky se nejčastěji přidávají po dvou, a to pipetou. Václav Rout říká, ať každý whisky pije tak, jak mu chutná nejlépe. Něco na tom bude. Nedoporučuje se led, protože utlumuje chuť. A co se týká koly, ať se každý řídí vlastní inteligencí...
6. mýtus: čím starší, tím lepší
Určitě platí, že čím je whisky starší, tím je dražší. Může za to více důvodů: stará whisky je výjimečná, vyžádala si více péče i zacházení a navíc, čím je whisky déle v sudech, tím více se jí vypaří. Přirozenému úniku se říká andělská daň. Ale věk sám o sobě ještě nedělá automaticky whisky lepší.
7. mýtus: čím starší, tím tmavší
Toto tvrzení neplatí vůbec. O tom, jakou bude mít whisky barvu, rozhoduje především druh dřeva použitého na sudy, v nichž whisky zraje, a druh alkoholu, který byl v sudech původně uložen. Záleží na výrobci, zda využije spíš nové dřevo nebo sáhne po sudech, v nichž v minulosti zrála sherry, bourbon nebo jiný alkoholický nápoj. Dalším faktorem je, zda je sud pro zrání použit poprvé, nebo už si kroutí třeba čtvrté kolečko. Různé dřevo uvolňuje do nápoje různé množství tříslovin, které jsou z velké části odpovědné za konečné zabarvení nápoje.
8. mýtus: whisky se pije přece z whiskovky, ne?
Pokud bourbonem na ledu zaháníte žízeň jako J. R. Ewing z Dallasu, pak na výběru skla nemáte co zkazit. Ale každý, kdo si whisky hodlá alespoň trochu vychutnat, sáhne po jiné skleničce. Proč? Podle Václava Routa k získání zážitku z whisky neexistuje méně vhodná nádoba než klasická whiskovka, snad kromě hlubokého talíře.
Z whiskovek se širokým dnem a rovnými stěnami vyprchá aroma dřív, než si stihneme k nápoji přivonět. Znalci proto doporučují degustovat ze skleniček Glencairn, které ve spolupráci s předními skotskými palírnami vyvinula stejnojmenná sklárna. Sklenička má uzavřený, tulipánový tvar, který nechá rozvinout všechny vůně a přitom je uchová pro dokonalý zážitek z pití. Jestliže nemáte originál, prakticky stejné podávání vám dá zaoblená sklenička s úzkým hrdlem, do níž se běžně podává koňak, portské nebo sherry.
9. mýtus: do koktejlů patří jen laciná whisky
Zapomeňte na sladké „tlamolepy“, která vám vytanou na mysli, když někdo řekne slovo koktejl. Mluvíme o koktejlech s kvalitními ingrediencemi. Koktejly z whisky jsou i mezi znalci oslavovány po desetiletí a tak jako u dobrých jídel tvoří jejich základ kvalitní suroviny, tedy i prvotřídní whisky. „Já sám jsem velký fanoušek koktejlů. Sice si je nepřipravuji, ale když na ně dostanu chuť, zajdu si do dobrého baru, jako je třeba pražský Black Angel´s,” říká znalec a sběratel whisky Václav Rout.
10. mýtus: víc destilací znamená prostě jen víc
Hodnotit kvalitu podle počtu destilačních koleček je ošemetné. Zatímco Irové tvrdí, že jejich „whiskey“ je lepší, protože je třikrát destilovaná, Skoti na to odpoví, že oni si k přípravě kvalitní „whisky“ vystačí dvěma destilacemi. Ať je pravda jakákoli, pokud se Skota zeptáte na „skotskou“ odjinud, v lepším případě se dočkáte blahosklonného úsměvu.
