Prastará říše, starodávná kultura. Mykénská doba po sobě zanechala úchvatné památky. Při rekonstrukci obličeje pohřbené ženy vycházela věda i z nich.
Žena zemřela ve věku kolem svých pětatřiceti let, mezi sedmnáctým a šestnáctým stoletím před naším letopočtem. Pochována byla na mykénském královském pohřebišti, to však není jediný doklad jejího vysokého postavení. O její vážnosti a vznešenosti svědčí i předměty, které ležely vedle jejích ostatků. Na cestu mimo pozemský svět ji pozůstalí vypravili se zlatou maskou z elektra, slitiny zlata a stříbra. A třemi meči a dalším válečnickým vybavením.
Urozená, vznešená
Hrob našly archeologické výzkumy v padesátých letech dvacátého století, ženina kostra ležela vedle mužské. Původně se mělo za to, že ostatky patřily manželům a že muži náležely meče. Dnes však věda na nález nahlíží jinak.
Analýza s pomocí DNA totiž vyjevila, že muž a žena byli sourozenci. „Tradiční interpretace říkala, že máte-li ženu vedle muže, musí být jeho manželkou,“ poukazuje na slabiny zažitého stereotypu pro list The Guardian Emily Hauserová z Exeterské univerzity, která věnovala ženám homérské doby knihu Mythica.
Výzkumy dnes mají rovněž za to, že meče i další předměty válečnické sady mohly patřit právě k ženě. Nová data podle Hauserové ukazují, že v hrobech z pozdní doby bronzové náleželo víc sad zbraní, válečnických výbav, podle polohy svého umístění ženám než mužům.
I interpretace toho, jak byla mykénská žena pohřbena, podle odbornice posiluje myšlenku, že byla prominentního sociálního postavení. Snad zastávala i důležitou armádní funkci. Jenže nejen to, stav jejích ostatků vypověděl, že měla tělo poničené pravděpodobně namáhavou tkalcovskou prací. Svědčila by o tom artritidou postižená páteř a ruce. Podle Hauserové za to mohlo nejspíš právě tkaní, jemuž se v eposu Ilias věnovala i Helena Trojská, v Odysseovi zase Penelopa.
Věda však nenahlédla pečlivěji pouze do života urozené ženy. Poodhrnula i závoj z její tváře.
