Já s nimi nemůžu souhlasit, podívejte se na George Carlin, příběh 2 mozků, krásně popisuje, proč má muž své mouchy, a proč žena poletuje kolem a snaží se jen a jen pořád něco dělat, tvořit, když není co, tvoří, dle mužů, zbytečné problémy :D

Pěkná polemika.

Hezké.

Vybavil se mi jeden rozdíl mezi chápáním pojmů u muže a u ženy.

Pro ženu znamená vždycky tak často, že si nevzpomíná na opak. A nikdy znamená, že si nevzpomíná, kdy to tak bylo. (neboli vždyky = skoro vždy a nikdy = skoro nikdy).

Pro muže znamená vždycky, že neexistuje jediný protipříklad. A i kdyby objevil jediný protipříklad z milionu, je tím ono vždycky vyvráceno. A podobně u nikdy.

Já krizi mužnosti vidím jako feministický termín. Pokud se rovnocennost pohlaví aplikuje v situacích, kdy je to výhodnější pro ženy nazve se to za pokrokové, ale pokud by v jiné situaci dodržení stejného principu přineslo opačný výsledek tehdy vzniká tendence apelovat na tradicionismus. A když se to některým mužům nelíbí a odmítají se tak chovat, když rovnost tak se vším všudy, vytáhne se krize mužnosti. Proto například máme volání po genderových kvótách v dobře placených pohodlných pracovních pozicích, ale ani náznakem podobné volání na opačné straně společenského spektra jako jsou třeba věznice.

Jistě, a to ještě ty genderové kvóty jsou jen ve prospěch žen. Muži jsou v tomto ohledu diskriminováni. Zatímco žen může být na vedoucích pozicích neomezeně mnoho, klidně může být 100% obsazeno ženami, tak procentuílní obsazení stejných pozic muži je limitována. Mě to moc jako rovnováha nepřijde.

Další pěkný diskriminační příklad byl onehdá vagon ČD vyhražený pro maminky s dětmi. Tatínkové s dětmi tam nesměli. Diskriminace na základě pohlaví.

A měli jste vidět ten hukot, když jsem se na volejbalovém turnaji smíšených teamů zeptal, proč může být v šestičleném teamu 6 žen, ale maximálně tři muži.

....zamysleli dva laičtí odborníci na cokoliv....

Kdyby jenom dva...;-))

Konečně trochu skvělé ironie a opravdové reflexe, to mi v médiích už léta chybělo...;-))))