Práce z magazínu Behavioral & Brain Sciences jako by přitom šla proti všem stereotypům sdíleným společností po dlouhé generace. Žena je podle nich emocionálně závislá, muž je samostatným aktérem, emočně odolnějším. Vztah prý proto přináší větší štěstí ženám než mužům. To žena údajně prahne po dlouhodobém svazku, po jeho ochraně, bezpečí, jistotě, a jeho existenci chce kvůli benefitům, který jí nabízí, udržet. Mnohdy za značnou cenu.
Studie onen stereotypizovaný náhled ve svém úvodu ilustruje mnoha příklady. To single ženy, ne muže, vykreslují romantické komedie jako hroutící se stvoření, která zoufale hledají skutečnou lásku. To ženské magazíny, ne pánské, věnují dlouhé strany vztahům, partnerským očekáváním a problémům. To na teenagerky, ne na jejich vrstevníky cílí reklamy, které manipulují se zamilovaností, romantickými city.
Jenže všechny ony představy, tak hluboce vetknuté do obecného povědomí, klamou. Výzkumy, výpovědi mužů a žen nabízejí docela jiný obrázek, shrnuje práce Iris V. Wahringové, Jeffryho A. Simpsona a Paula Van Langeho nemilosrdně.
O mužích a vztazích přináší studie tři základní zjištění. Rovnou i se zdůvodněním.