Ležel v dubové rakvi, ruce složené na těle. Hlava odpočívala na polštáři, mezi dvěma kameny, aby nesklouzla, po straně těla ležely tři klacíky z jabloně. Pohřbená kostra se našla u kostela Svatého Petra v severoanglickém městě Barton-upon-Humber při vykopávkách na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.
Příběh pohřbeného muže zůstával po desetiletí naprostým tajemstvím. Archeolog Kevin Booth jím byl fascinován dvacet let. „Kým byl? Co zažil?“ ptal se na adresu pohřbeného muže.
Postava ukrytá za kostrou přitahovala pozornost právě proto, že byl svědkem dobytí Anglie Normany v bitvě u Hastingsu. Přímo to vyvolávalo otázky: Účastnil se jí snad? Na jaké straně? Byl Normanem, který přijel s vojsky Viléma Dobyvatele? Nebo patřil do anglosaského lidu na straně Harolda II.?
„Pravděpodobně nebyl ani jedním. A neměli bychom z toho být překvapeni,“ uvádí Booth pro list The Guardian.
Z toho, co jeho výzkum o muži zjistil, vyplývá, že tehdejší doba a její společnost byly mnohem komplikovanější.
Muž několika světů
Muž se pyšnil svalnatou postavou, ale podsaditou, neměřil ani 160 centimetrů. Když zemřel, bylo mu mezi padesáti a šedesáti lety, musel leccos zažít, kostra vydala stopy mnoha vyléčených zlomenin. Moderní technologie daly muži dokonce tvář: měl užší rty, ustupující vlasy.
Analýza kostí se pokusila napovědět, kým vlastně byl. Pohřbený byl totiž na privilegovaném místě, na normanském hřbitově, který patřil Gilbertu De Ghentovi, jednomu z rytířů Viléma Dobyvatele. Jenže artefakty v hrobě svědčily o skandinávské linii, klacíky z jabloně byly totiž součástí tamní pohřební zvyklosti.
Bioložka Sarah Starková přitom listu Times prozradila, že analýza stroncia v zubech kostry vyjevila, že muž žil v oblasti Barton-upon-Humber. Jenže zubní sklovina ukázala opět skandinávským směrem, muž podle ní musel strávit část svého dospívání v podstatně chladnějším klimatu.
Booth proto soudí, že muž přijel do Británie ze Skandinávie, kde se narodil za vlády panovníka Knuta. Hypotézu považuje za pravděpodobnou i proto, že Barton-upon-Humber byl před normanským dobytím v srdci Vikingy kontrolovaného území Danelaw. „Náš muž se narodil v době, kdy jeden král panoval Anglii, Dánsku, Norsku a částem Švédska,“ nastiňuje Booth. Barton-upon-Humber a další východní přístavy byly branami migrace. A její součástí mohl být i pohřbený muž, přijel snad již v rané dospělosti.
Booth zvažuje i opačnou hypotézu, že se muž dostal ze Skandinávie do Normandie – a poté přijel s vítězným vojskem Viléma Dobyvatele. Tato domněnka je však slabší, soudí. „Zatímco vévodství normanské bylo samo formováno skrze dánské nájezdy a usazování se v desátém století, do poloviny jedenáctého ono spojení a pohyb lidí mezi povětšinou Dánskem a Normandií ustalo,“ popisuje.
Prvky, které o mužově životě napovídají, připomínají, jak pestrá byla tehdejší realita. Jak na straně anglosaské, tak normanské. „Do jedenáctého století jsme byli anglo-skandinávským národem, a obdobně silný skandinávský vliv byl v Normandii. Anglické, skandinávské a normanské zájmy byly úzce propojené,“ zdůrazňuje Booth.
Muže vidí především jako někoho, kdo kataklyzmatickou dobu přežil. Narodil se za Knutovy vlády, přečkal normanské dobytí, pohřben byl s poctami na privilegovaném místě spojeném s novým normanským světem. Jeho život je dokladem migrace, adaptace, přežití, odolnosti, míní.
