Při své výpravě do Paříže přitom cestoval loni v prosinci Kaddáfí stylově – jako celebrita prvního řádu. Pěti letadly s sebou přivezl opancéřované limuzíny, velblouda, svůj oblíbený pseudobeduínský stan s klimatizací a televizí a hlavně třicet krásných žen.
Vypadá to jako tahání libyjského dříví do francouzského lesa, ale tyto dívky s Kaddáfím necestují jen v roli manekýn, které mají osobnost diktátora podtrhnout svou krásou: jsou členkami speciálních jednotek a tvoří nejbližší diktátorovu ochranku.
Podle Kaddáfího vyjádření jsou všechny dívky této takzvané Amazonské gardy panny. Jak to kontroloval, už zdroje neuvádějí.
Šestašedesátiletý plukovník se chopil moci po převratu v roce 1969 a už tehdy začal prosazovat protizápadní politiku.
Uklidnil se až po útocích z 11. září 2001. Při pohledu na situaci v Iráku a Afghánistánu mu došlo, že setrvání na seznamu zemí podporujících terorismus není úplně nejlepší reklamou. A tak se rozjelo povinné kolečko omluv, úsměvů a póz pro fotografy.
Mezitím stihl zastavit jaderný program, částečně odškodnil příbuzné obětí z atentátu na americké letadlo ve skotském Lockerbie, propustil bulharské zdravotnice obviněné za šíření AIDS a své zemi polepšil přijetím velkorysé nabídky Silvia Berlusconiho.
Italský premiér se omluvil za zločiny z doby koloniální nadvlády (asi stejně přesvědčivě jako Mirek Topolánek za vztyčený prostředníček).
A aby nezůstalo jen u prázdných slov (jako u Stanislava Grosse a jeho křišťálově čistých peněz), připojil Berlusconi k omluvě několik miliard dolarů odškodnění. Kromě toho pánové dohodli investici dalších pěti miliard USD v Libyi během příštích pětadvaceti let.
Kaddáfí má sedm synů a jednu dceru, nástupců režimu je tedy dost. A je vidět, že jdou v otcových autoritářských šlépějích – jeho nejstarší syn Hannibal byl před třemi měsíci zadržen švýcarskou policií v Ženevě, když kopal a mlátil dva občany Tuniska a Maroka.
Kaddáfího syn Hannibal
Šlo by o běžnou bitku, kdyby však oba napadení nebyli jeho sluhové, což bylo moc i na neutrální Švýcary. Uklidnit se šla pod policejním dozorem i Hannibalova těhotná žena, která přijela do Ženevy porodit.
Pyšného tatínka chování Švýcarů tak rozzlobilo, že před několika dny přikázal zastavit přísun ropy do země krávy Milky a zvažuje přesun peněz ze švýcarských účtů. Do šrajtofle si tak naskládá asi sedm miliard dolarů, které následně hodlá nalít do jiných evropských bank.
Kaddáfí ostatně moc rád ukazuje, kolik má peněz – například v roce 2002 si pořídil za jednadvacet milionů dolarů podíl ve fotbalovém Juventusu Turín. Asi chtěl trošku pomoci fotbalové kariéře svého třetího syna Saddiho, jenž chvíli trénoval a dokonce odehrál jeden zápas v roce 2003 za prvoligovou Perugii.
Jenže pak neuspěl u dopingového testu a na fotbal se tak mohl nanejvýš dívat v televizi uvnitř tátova velkého stanu. Další start si připsal v roce 2006 za Udinese Calcio, v následující sezoně kapříci už nejspíš nepřipluli, takže si šel pouze sednout na lavičku Sampdorie.
Zajímavé také je, jak se libyjský diktátor vyjadřuje o Afroameričanech. Baracka Obamu, kandidáta na prezidentské křeslo USA, označil podle Reuters za "černocha s komplexem méněcennosti", zatímco Condoleezou Riceovou je zcela okouzlen a loni pro televizi Al-Džazíra prohlásil: "Velmi se mi líbí, jak je ležérně opřená a dává rozkazy arabským vůdcům. Velmi ji miluji. Obdivuji ji a jsem na ni hrdý, protože je to černoška afrického původu."
Jak tohle dekódovat? To se snad strýček Muammar a teta Condoleeza večer trošku pili a jeho komentáře se odkazují na večírek ve stanu po skončení oficiální části návštěvy?
U autora Zelené knihy jeden opravdu nikdy neví, kdy si dělá srandu a kdy naopak věci myslí smrtelně vážně.
Muammar Kaddáfí a Condoleeza Riceová
Muammar Kaddáfí (7. července 1942)
Narodil se v rolnické rodině, vystudoval práva a několik vojenských škol.
V roce 1969 stál v čele nekrvavého vojenského puče, kterým byl svržen král a vyhlášena republika.
Libyjský systém, jehož ideologické základy vytyčila třísvazková Kaddáfího Zelená kniha, je mixem arabského nacionalismu, sociálního státu a "vlády mas" (džamahíríja).
Západní stranický demokratický systém libyjský vůdce odmítá jako frašku a falzifikaci demokracie a tvrdí, že v Libyi vládne skrze přímou demokracii prostřednictvím místních rad lid. Podle kritiků je však džamahíríja jen fíkovým listem plukovníkovy diktatury.
Protože je Libye "státem mas", nepotřebuje podle oficiální ideologie hlavu státu: Kaddáfí proto oficiálně nezastává žádný veřejný úřad, používá titulu "bratrský vůdce a strážce revoluce".
V osmdesátých letech byl považován za jednoho z nejvýraznějších sponzorů terorismu: kromě masakru v Lockerbie měl stát za bombovým útokem na berlínskou diskotéku La Belle, zavražděním členů izraelské výpravy na olympiádě v Mnichově, měl platit teroristu Šakala… Spojeným státům se však zprotivil i svou podporou Íránu ve válce, v níž USA stály na straně iráckého diktátora Saddáma Husajna.
V devadesátých letech se z "šíleného psa Blízkého východu", jak Kaddáfího nazval Ronald Reagan, stává "napravený darebák": kritizuje terorismus a je mediátorem několika konfliktů. Příkře odsuzuje útoky z 11. září 2001 a slibuje pomoc v boji proti Al-Kajdě.
Návštěva Libye americké ministryně zahraničních věcí Condoleezy Riceové byla první návštěvou hlavy zahraniční politiky USA od roku 1953.
