Je pátek ráno. Máte za sebou náročný týden, připravujete se na naplánovanou pracovní schůzku a myšlenkami jste už u svých víkendových ambicí. Jste ve středním věku, na vrcholu sil, všechno máte ještě před sebou a život se v podstatě odvíjí v narůžovělých tónech. Najednou bez varování udeří silná bolest hlavy, jako kdyby vám mozkem projel nůž.
Začnete vidět rozmazaně a jste tak dezorientovaní, že si najednou vůbec nejste jisti, kde jste a co tu děláte. Ztrácíte cit v jedné polovině těla, a když zjistíte, že se nemůžete hýbat, už víte, že je to špatné. Snažíte se sdělit svému okolí, že potřebujete nutně sanitku, ale vaše ústa jsou úplně vyschlá a nedaří se vám pohnout rty, takže nezformulujete ani slovo. Než svět zcela zčerná, napadne vás, že tohle je zřejmě váš konec.
Záležitost minut
Zrádnost mozkové mrtvice tkví v tom, že udeří zničehonic a bez varování. Existují samozřejmě určité faktory, které riziko jejího výskytu zvyšují, ale na rozdíl od plíživých, postupně se rozvíjejících onemocnění, nemáte u mrtvice v podstatě šanci rozpoznat varovné signály. Během jedné minuty se ze zdravého člověka na vrcholu sil stanete paralyzovanou troskou.
Jak mrtvici předejítPrevence mozkové mrtvice je poměrně jednoduchá, obsahuje všem známá, ale nepříliš populární doporučení. Logicky je nutné co nejvíc předejít tvorbě usazenin na stěně cév a vzhledem k tomu, že hlavním viníkem je vysoká hladina škodlivého cholesterolu, stačí, když změníte svůj životní styl. Tučná jídla, alkohol, kouření, nedostatek pohybu, to všechno jsou faktory, které tvorbě nebezpečných usazenin na stěnách cév nahrávají. |
Navíc se ani nemůžete utěšovat tím, že se mrtvice omezuje pouze na vyšší věkovou skupinu, protože podle statistik je čtvrtina postižených mladší šedesáti let. Ačkoli přibližně polovina postižených záchvat mrtvice přežije, řada z nich končí s větším či menším postižením, jako je například omezení pohybu, řečových či intelektových funkcí. Dobrou zprávou je skutečnost, že mozková mrtvice patří mezi onemocnění, které lze velmi dobře ovlivnit prevencí.
Každému dítěti školou povinnému je známo, že lidský mozek je extrémně citlivý na nedostatek kyslíku. K tomu, aby mohly jeho buňky správně fungovat, potřebují nepřetržitý přísun krve. Mozek si dokonce nárokuje plných dvacet procent celkového krevního zásobení organismu a stačí jen několik minut bez přísunu kyslíku (obecně se udává pět minut, nicméně tento údaj je samozřejmě individuální) a dochází k jeho nevratnému poškození.
Zablokované cévy
Celé drama vzniká v okamžiku, kdy se ze stěny vaší cévy utrhne usazenina, která se tam formovala několik měsíců či let předtím. Většinou jsou podobné usazeniny tvořené tukovými buňkami, usazujícími se na stěně cév v důsledku vašeho nevyhovujícího životního stylu, kdy jste opovrhovali zdravým jídelníčkem a sportem jako zbytečnou zženštilostí.
Utržený kousek usazeniny putuje krevní řečištěm, až se dostane do místa, kdy už mu průměr cévy neumožní pokračovat v cestě. Tady se "vzpříčí" a cévu ucpe. Další možností je situace, kdy se usazenina sice neutrhne, ale její velikost se neustále zvětšuje. Čím větší je, tím méně prostoru zbývá pro průtok krve. Nakonec dojde k tomu, že usazenina cévu ucpe úplně a krev nemůže dál protékat. Tyto dva typy tvoří osmdesát procent ze všech cévních mozkových příhod.
Ať už je příčina mrtvice jakákoli, v obou případech nastává situace, kdy určitá část mozku přestává být zásobována krví, tedy i živinami a kyslíkem. Nastane poplach a mozek se zoufale snaží kritickou situaci vyřešit, rozšiřuje tedy cévy v okolí zablokovaného místa a snaží se zajistit alternativní zásobování. Záleží na tom, kde se blokáda cévy objeví a jak je velká, podle toho se také různí postižení, symptomy i následky. Nicméně mozkové buňky trpící nedostatkem kyslíku začnou postupně odumírat a čím déle je céva zablokovaná, tím větší je rozsah poškození. Právě proto je extrémně důležité, aby člověk s mrtvicí byl co nejrychleji dopraven do nemocnice a byla zahájena adekvátní léčba.
Odstavený mozek
Spolu s tím, jak mozkové buňky odumírají nebo jsou nevratně poškozené, ztrácíte kontrolu nad tou částí těla či funkcí, kterou měla daná oblast mozku na starost. Právě proto nemůžete hýbat některými částmi těla, nejste schopni mluvit, vidíte rozmazaně a dostavují se další typické symptomy mrtvice. Tato ztráta funkce může být různě intenzivní, dočasná či trvalá. Záleží na mnoha faktorech, jako je věk postiženého, jeho zdravotní stav, záleží samozřejmě i na tom, jaká konkrétní část mozku nedostatkem kyslíku trpí a jak dlouho se bez přísunu kyslíku musí obejít.
