„Když jsem ve škole, přeju si, abych byl doma a hrál World of Warcraft. Když jsem s dívkou, přeju si, abych se díval na porno, protože tam mě žádná neodmítne.“ Tak popisuje Zimbardo pocity, které prý sdílí stále více mladých mužů. Hry a porno jsou podle něj cíli jejich útěku z reálného světa do soukromé izolace, z reality, kterou nezvládají a na kterou nebyli připraveni.
Stanfordský experimentPhilip Zimbardo se proslavil Stanfordským vězeňským experimentem, který vedl v roce 1971 se studenty Stanfordovy univerzity v Kalifornii. Čtyřiadvacet dobrovolníků z řad studentů tehdy rozdělil do dvou skupin, jedna hrála dozorce, druhá vězně. Pokus musel být po šesti dnech ukončen, protože se začal vymykat kontrole, dozorci byli stále tvrdší k „neukázněným“ vězňům, nechávali je spát na betonu bez matrací a vynalézavými způsoby je šikanovali. |
Světově proslulý psycholog toto varovné sdělení přináší poté, co dokončil studii, kdy zkoumal vztah k pornu a hrám dvaceti tisíc mladíků. Setkal se například s mladíkem, který neviděl nic špatného na tom, že na počítači hrál 15 hodin denně. Pro Zimbarda přitom nejde ani tak o kvantitu. „Excesem není ani tak počet hodin, ale psychologické změny mysli,“ vysvětluje. Konzumace porna a her podle něj začíná měnit nastavení mozku, centrum odměny. „Tvrdím, že mozky chlapců jsou digitálně přenastavovány,“ varuje.
Ve své aktuální knize Jak technologie zničila to, co bývalo mužem. Proč kluci potřebují otce? se s kolegyní Nikitou D Coulombe podíval na situaci mladých mužů obecněji. A došel k pesimistickým zjištěním. Zatímco dívky jsou stále úspěšnější, mladíci se ve škole nudí, nejsou schopni romantické lásky, vyhýbají se práci a závazkům a ukrývají se doma, kde si pěstují závislost na hraní a pornu.
Zimbardo odhaduje, že ve Velké Británii a Spojených státech studuje na univerzitách o pět až deset procent více žen než mužů a provokativně dovozuje: „Jedním z důvodů, proč jde dívka na vysokou, je najít si chlapce. Proto bude zapotřebí zavést pozitivní diskriminaci pro muže.“
Ničivé porno
Porno mění sexZávislost na pornu mění sexuální chutě  Od běžných sexuálních fantazií utíkají závislí na pornu v honbě za dopaminem k bizarnějším a extrémnějším formám sexu. |
Psycholog varuje, že současná záplava pornografické produkce, která na rozdíl od starých pornosnímků typu Deep Throat postrádá dokonce byť jen náznak jakéhokoli příběhu, kazí chlapcům vstup do světa lidské sexuality. „Eliminuje romantiku a lásku,“ říká.
Navíc si chlapci nikdy neosvojí základní komunikační dovednosti: jak se o dívku ucházet, jak flirtovat, jak riskovat odmítnutí, jak s ním naložit. Výsledkem je nová forma společenské stydlivosti. A o důvod víc k útěku do bezpečí internetové pornografie.
V Japonsku vymysleli pro muže, který se nezajímá o reálný sex, dokonce speciální termín - soshoku danshi (býložravci). Podle Zimbarda se tento typu muže stává globálním fenoménem.
Bez otců schází motivace
Konzumace pornografie však podle Zimbarda není prvotním důvodem alarmující situace mužství. U kořene krize jsou podle něj dva faktory, absence otců v rodinách a učitelů ve školách.
Matka a otec dávají podle psychologa potomkovi odlišný typ lásky. „Matka miluje bezpodmínečně, miluje vás, protože jste se narodil z jejího těla,“ vysvětluje. „Když domů přinesete vysvědčení se špatnými známkami, řekne: To nevadí, máma tě bude mít pořád ráda, jen se polepši.“
Otcové naopak dávají najevo lásku prozatímně, s podmínkou, která motivuje: „Jestli chceš kapesné, jestli nechceš, abych ti vypnul počítač, musíš ukázat, co v tobě je.“ Otcům nestačí, že má dítě v rodném listu jejich jméno, svou lásku „směňují“ za výkon, dodržení slibu, slušné chování, snahu, úsilí. V rodinách bez otců, jichž je ve Spojených státech třetina a ve Velké Británii čtvrtina, taková motivace schází.
Muži ve školáchJaký vliv mají na žáky učitelé-muži?  |
Zimbardo samozřejmě není jediný, kdo si následků vyrůstání bez otců všímá. Britský kriminolog Martin Glynn například před dvěma lety poukázal na to, že absence otců často vede k tomu, že děti z takových rodin skončí u užívání drog a kriminality. V náručích gangů chlapci mimo jiné hledají mužské vzory.
Školy bez učitelů
Zimbardo poukazuje i na to, že potřebám hochů není uzpůsobeno ani školství. Podobně jako v rodinách v něm totiž scházejí muži. A učitelky se zaměřují především na aktivity, v nichž jsou dobré dívky. Jako příklad uvádí, že děti na jedné základní škole dostaly za domácí úkol psát si deník „Kluci si ale přece deníky nepíší! Nejhorší dárek pro kluka, co si dokážu představit, je dát mu deník,“ dodává psycholog. Kromě toho kvůli nedostatku financí mizí ze škol tělocvičny, kde by se chlapci mohli věnovat fyzické aktivitě.
Ve feminizovaných školách se proto nudí. Situace se „řeší“ tak, že jim jsou diagnostikovány poruchy pozornosti a předepisovány léky. „A takové léky jsou návykové, budou je proto brát do konce života,“ pokračuje Zimbardo. „To samozřejmě vyhovuje farmaceutickým společnostem, proto povzbuzují učitele, aby děti posílali s podobnými diagnózami k lékaři, aby se k práškům dostaly,“ uzavírá kruh a ukazuje situaci v širším kontextu.
