1 / 15
Z války se vrátil ověnčený vojenskými medailemi. Na vědu ovšem Vladimir Petrovič Děmichov nezanevřel, navázal tam, kde před válkou začal. Přes četné kontroverze, neúspěchy a selhání krok za krokem postupoval k tomu, aby celému světu dokázal, že funkční přenos orgánů z jednoho těla do druhého je možný.
Autor: Unknown author, Creative Commons
K čemu to bylo celé dobré? Když pomineme úmrtí psích subjektů, etické kontroverze a morální důsledky, Děmichov nakonec dosáhl svého. Ukázal, že dalekosáhlé transplantace orgánů jsou možné a že jeho metoda, fungující na psech, může mít velmi reálné dopady pro lidskou medicínu.
Autor: Profimedia.cz
Zatímco se světové medicínské špičky tehdy soustředily na vývoj „umělých“ orgánů, Děmichov věřil v princip jejich dárcovství. V „revitalizované“ orgány, které za určitých okolností mohly přejít po skonu jednoho člověka do druhého. Ona myšlenka byla v globální lékařské komunitě nezměrně kritizovaná.
Autor: Techfilm Studio, Moscow, Creative Commons
Jak tedy dokázat, že to funguje? Provedl první úspěšnou transplantaci srdce do hrudní dutiny. První transplantace plic, jater. První úspěšný bypass koronární tepny. Žádný z těchto zásadních počinů, velkých prvenství, se ovšem netýkal lidské medicíny. Děmichov experimentoval na psech.
Autor: Profimedia.cz
Jenže po jeho experimentech, nadneseně řečeno, neštěkl ani pes. Mimo Sovětský svaz se o jeho práci prakticky nevědělo. Proto se v únoru 1954 uchýlil ke svému nejpodivnějšímu a nejvíce kritizovanému pokusu. Rozhodl se transplantovat živou psí hlavu na tělo jiného živého psa.
Autor: Getty Images
Jaký vědecký význam snaha o vytvoření dvouhlavého psa měla? To je právě to: nulový. Po praktické stránce, z hlediska medicíny, to byla práce bez jakéhokoliv hlubšího smyslu. Bylo to neetické a zbytečné trápení zvířat. Mělo prvoplánově šokovat. Ale taky ukázat na vrchol možností.
Autor: Michał Derela, Creative Commons
Vladimir Děmichov tímto způsobem zahubil postupně šestačtyřicet psů. Jinými slovy, třiadvacetkrát za sebou kýženého cíle nedosáhl. Nechal si to pro sebe. Ovšem jeho čtyřiadvacátý pokus, z roku 1959, už úspěšný byl. A záměr se vydařil: média šílenému experimentu padla k nohám.
Autor: Günter Weiß , Creative Commons
O tom, že sovětský vědec narouboval hlavu z jednoho těla psa na tělo druhého živého psa, se psalo po celém světě. Byla to sice naprosto zvrácená senzace, ale ideu transplantace globálně zpropagovala. Historie zapomněla na vědcovy předchozí omyly i experimenty, v paměti utkvěl jen dvouhlavý pes.
Autor: Profimedia.cz
Pro tuto operaci si Děmichov vybral dva subjekty, jednoho velkého zatoulaného německého ovčáka, kterého pojmenoval Broďaga (česky bychom asi řekli Tulák), a druhého menšího psa jménem Šavka (Voříšek). Broďaga měl být hostitelským psem, Šavka měl pro experiment dodat sekundární hlavu a krk.
Autor: Getty Images
A dál? Po amputaci spodní části těla Šavky, pod předními končetinami - přičemž srdce a plíce zůstaly propojené až do poslední minuty před transplantací – byl proveden odpovídající řez na krku Broďagy.
Autor: Profimedia.cz
Zbytek zahrnoval převážně cévní rekonstrukci a vzájemné připojení obratlů psů plastovými šňůrkami. Tyto kousky patří Šavce, a jsou v rovnici o propojení dvou psích těl tak nějak navíc, zbytečné.
Autor: Profimedia.cz
Díky bohatým zkušenostem celého týmu – před fotoaparáty reportérů magazínu LIFE se frankensteinovská operace odehrávala jako by poprvé, ale Děmichov ji prováděl už po čtyřiadvacáté - trvala operace pouhé tři a půl hodiny. Celé to vypadalo náramně jednoduše, snadně.
Autor: Profimedia.cz
Po oživení dvouhlavého psa mohly obě hlavy slyšet, vidět, cítit i polykat. Ačkoli transplantovaná hlava Šavky mohla pít, nebyla napojena na Tulákův žaludek. Všechno, co vypila, odtékalo vnější trubicí na podlahu na zem.
Autor: Profimedia.cz
Nakonec dvouhlavý hybrid, pes se dvěma hlavami, žil – dá-li se to životem nazvat – jen čtyři dny. Smrt nastala kvůli poškozené žíle v oblasti krku.
Autor: Profimedia.cz
Děmichovy hrůzné práce se nakonec chopil jihoafrický kardiochirurg Christiaan Barnard, který se studiem psích experimentů přesvědčil, že transplantace lidského srdce je reálnou možností. V roce 1967 provedl první transplantaci srdce na světě z jedné osoby na druhou.
Autor: Getty Images
