Lidé ho začali „vidět“ v průběhu šedesátých let minulého století. Oblastí jeho působnosti se zdají být lesnaté regiony Západní Virginie, v malebném městečku Point Pleasant však doslova zdomácněl. K jeho poctě tu každé září pořádají velký kulturní festival, v roce 2002 mu tu dokonce odhalili pamětní sochu.
Na třech metrech vystavené slitiny si můžeme personifikaci strašidelného prohlédnout v celé kráse: nepřirozeně tvarované humanoidní tělo s tenkými končetinami a mohutným hrudníkem, k němuž se na zádech upínají protáhlá motýlí křídla s četnými perforacemi.
Příšera se stala slavná poté, co se přestala zjevovat
Podle legend se s ním poprvé lidé setkali na podzim roku 1966. Tehdy byla partička notně podnapilých vykradačů hrobů nebo snad přičinlivých nenechavých hrobníků, záleží totiž na tom, která verze je vám bližší, vyrušená podivným zjevením, které připomínalo obří můru. Velká křídla a rudě žhnoucí oči pak jako ústřední body popisu stvoření budou opakovat desítky lidí v oblasti.
A co stvoření dělalo? Vlastně nic. Jen se v úplné tichosti zjevilo, přítomné lidské bytosti notně vyděsilo, a nehlučně zmizelo. A takhle to pokračovalo až do prosince roku 1967, kdy se Můří muž „přestal zjevovat“.
Hned o pár dní později však došlo ke katastrofě. Pilíř místní spojnice se světem, most Silver Bridge se tehdy zhroutil. A do ledových vln řeky pod sebou vzal celou kolonu aut. Na podchlazení či utonutí tehdy zemřelo 46 lidí. Jak to souviselo s Můřím mužem?
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy Mrtvoly byly poházené ve sněhu, navzdory uralskému mrazu mnohé téměř nahé. Dvě měly rozdrcenou hlavu, dvě zlámaná žebra, další vytržený jazyk, některé vykazovaly známky radiace. Na účastníky mise Igora Djatlova čekala v roce 1959 na Uralu oživlá noční můra. Dodnes se neví, jakou měla podobu. |
Přeživší měli jasno. Mytický Mothman byl spektrálním stvořením, novodobým „banshee“, tvorem, který zvěstuje lidem blížící se neodvratný příchod smrti. A jak už to tak bývá, když se příště někde v okolí nebo i mimo hranice oblasti udála nehoda, vždy se v okolí Point Pleasant dodatečně našlo pár lidí, kteří předtím viděli varujícího Můřího muže.
UFO nebo duch? Je to jedno, chceme se bát
Svou práci na tom odvedl folklórní sběratel spisovatel John Keel. Ten v roce 1975 vydal úspěšnou knihu Proroctví Můřího muže, v níž systematicky přiřadil hlášená, ovšem ne zrovna ověřená, pozorování mysteriózní bytosti k reálným tragickým událostem. Ne, jeho kompilát rozhodně neměl skutečnou výpovědní hodnotu, ale milovníkům záhad se stal přímo svatou knihou.
Moderní legenda jím získala na konkrétnějších, „stabilnějších“ obrysech. Můří muž podle interpretaci „výzkumu“ nebyl zlou bytostí. Byl mlčenlivým, tichým zvěstovatelem špatných zpráv. Vyděsil prý pár farmářů, ale jen aby jim doručil varování, že v jejich rodinách dojde k tragickým nehodám. Zahlédli jej řidiči projíždějící v noci po 35. státní silnici, den předtím, než pár dětí z Point Pleasant nenapadlo nic lepšího, než přelézt plot, vloudit se na nedalekou opuštěnou vojenskou střelnici a nechat se roztrhat nevybuchlým dělostřeleckým granátem.
Popularita, která zdolala oceán
Ostatně, k areálu bývalé střelnice, vojenských skladů a muničky má náš tvor přímo magnetický vztah. I proto pár nadšenců záhad fandí teorii, že snad jde o výsledek vojenských experimentů nebo rovnou mimozemšťana.
Můří muž ve filmu Na motivy knihy Johna Keela natočil v roce 2002 režisér Mark Pellington mysteriózní film Proroctví z temnot. Hlavní roli v něm ztvárnil Richard Gere. Hraje novináře, který se v Point Pleasure snaží nejen rozplést záhadu, ale též tak zabránit katastrofě. |
Navíc si Mothman občas odskočí i do zahraničí. Ruští ufologové jej prý viděli v roce 1999, před sérií výbuchů bomb v Bujnaksku, Moskvě a Rjazani. K vidění prý byl i před teroristickým útokem na bostonském maratonu, zato 11. září Temný anděl dočista zaspal. A jistým způsobem nevysvětlitelné je i to, že se v roce 2017 pětapadesátkrát objevil v Chicagu, kde však kromě zvýšené kriminality žádnou zásadní mimořádnost nezaznamenali.
Znejisťující je též fakt, že lidé od Point Pleasant mají plno „svědectví“ typu „znám někoho, kdo zná někoho, kdo slyšel o někom…“. Právě ta vykreslují postavu s červenýma očima jako dva reflektory, které se vám propálí až do duše, s mlžnými, vzdušnými křídly, jako by utkanými ze samé temnoty noci, a zápachem hnijícího ovoce, který se kolem strašidla vznáší. Jenže lidí, kteří viděli Můřího muže osobně, je jako šafránu.
Ve Flatwoods strašila sova…
Možná realistická vysvětlení kauzy Můřího muže lidi, kteří se chtějí bát, příliš nezajímají. Přitom se jich nabízí hned několik. Lidé v Point Pleasant mohli být v šedesátých letech polekáni například prolétající sovicí sněžnou nebo puštíkem proužkovaným, sovami, které tu běžně k vidění nejsou. S rozpětím křídel 1,5 metru, absolutně nehlučným letem a po osvícení baterkou rudými zorničkami by popisu docela odpovídaly, stejně jako jeřábi nebo volavky. Ty by navíc přidaly pár čísel k rozpětí křídel a vyšly vstříc i jejich zdánlivé vizuální děravosti.
Nebylo by to poprvé, co se záhadný tvor ze zásvětí proměnil na obyčejného nočního ptáka. Konkrétně v Západní Virginii takto v roce 1952 ornitologové demaskovali obávané Monstrum z Flatwood.
Přední americký skeptik Joe Nickell zase zmiňuje poměrně rozsáhlý podvod s vyráběním „falešného“ Můřího muže, jehož se dopustilo pár mladíků ze Západní Virginie. S pomocí červených světýlek a balonků naplněných héliem prý vytvořili několik volně se vznášejících bubáků, kteří pověsti notně přiživili. Prozradilo je, že až příliš často se tito tvůrci záhady objevovali mezi svědky inscenovaných událostí.
V Point Pleasant pořádají každoročně 22. září průvod v maskách a besedy s předními záhadology s muzejní expozicí a hudební produkcí. Příběhy o Můřím muži v americkém folklóru pevně zahnízdily.
