Nepřátelství k ženám definitivně souvisí s předsudkem o mužské nadřazenosti, která je spojena s tradičními genderovými normami.
Do hledáčku si přitom vzala jak sexismus, tak misogynii. Jak benevolentní paternalismus, tak otevřeně nepřátelské postoje. Práce vydaná v magazínu Scandinavian Journal of Psychology se přitom chtěla vydat při zkoumání kořenů oněch jevů dál než předchozí výzkumy. Souvislosti sexismu a misogynie s politickými postoji, kterou se zabývaly již předchozí výzkumy, se nevyhýbala. Chtěla však dohlédnout i na osobnostní faktory. Jak se do nepřátelství vůči ženám promítne například opuštěnost, citlivost na odmítnutí, vnímaná vlastní přitažlivost, vlastní sexuální historie? Podle serveru PsyPost tyto možné kořeny misogynie dosud žádná studie pečlivě nezkoumala.
Tým vedený hongkongskou socioložkou Ťie-wen Čangovou se mezeru pokusil zaplnit. K ruce si výzkum vzal téměř pět stovek heterosexuálních mužů ze Spojeného království mezi osmnácti a pětatřiceti lety, průměrný věk byl šestadvacet. S pomocí několika dotazníků autorský kolektiv zkoumal jejich postoje k ženám, zastávané hodnoty, osobnostní rysy i zákoutí jejich života, včetně například hraní počítačových her.
První zjištění studie nijak přelomové nebylo. Analýza výsledků ukázala silnou souvislost mezi zastáváním pravicově autoritářských náhledů a nepřátelství k ženám, jak v podobě sexismu, tak misogynie. Spojení mezi pravicovým autoritářstvím, charakterizovaným trváním na striktních společenských hierarchiích a tradičních genderových rolích, bylo vůbec nejsilnějším prediktorem, faktorem, který se dovedl překlopit v nepřátelství k ženám. A to i poté, co výsledky autorský tým očistil od vliv jiných faktorů. Studie to vysvětluje pocitem ohrožení, který tato kategorie mužů vnímá: když se zpochybňuje tradiční řád, bojí se o svou pozici, to proto se jejich antipatie obrací směrem k feminismu, ale i k úspěšným ženám s kariérou.
Kromě toho však výzkum zabrouzdal i do osobnostních a vztahových sfér. Tam čekala jistá překvapení.
