Blíží se půlnoc a za mřížovými vraty vedoucími k budově sekretariátu okresního výboru KSČ v jihočeském Milevsku se krčí dva mladíci, šestadvacetiletý soukromý zemědělec Jaroslav Sirotek a jeho o čtyři roky mladší kamarád Jiří Řezáč, který později po dopadení popíše estébákům do protokolu situaci těmito slovy: „V přízemí bylo rozsvíceno a viděli jsme, že se tam pohybuje nějaký stín. Čekali jsme asi 15 minut, až bylo světlo v sekretariátu zhasnuto. Usoudili jsme, že osoby, které byly přítomny, již odešly, a rozhodli jsme se vhodit do přízemí nálož, a způsobit tak zdemolování sekretariátu.“
Způsobilo to doslova poprask. Na území tehdejšího Československa se jednalo o dost ojedinělou akci.
