Vychází z odpovědí 16 tisícovek respondentů, narozených na přelomu let 1989 a 1990. Bez sexuálních zkušeností byl v tomto vzorku každý osmý dotázaný muž či žena.
Předchozí sledované generace přitom získávali reálné sexuální zkušenosti kolem dvacátého roku života. Mezigenerační posun počátku sexuální aktivity v řádu měsíců nebo několika málo let je v sexuologii běžně pozorovaným dlouhodobým jevem, ale šest let směrem vzhůru, to je už pořádný skok. Jistá přitom není ani osmina paniců ve vzorku. Tuto otázku totiž mohli britští mileniálové, pokud se cítili otázkou nějak dotčeni, přeskočit. „Ve skutečnosti by panicem či pannou mohl být každý šestý,“ odhadují výzkumníci.
Z dalších výsledků studie přitom vyplývá, že šestadvacetiletí to nepřehání ani s frekvencí pohlavního styku. Muži si ho dopřávají v průměru 4,9krát za měsíc, ženy pak 4,8krát. Generace o deset let starší si přitom v jejich věku užívala 6,2 až 6,3krát.
Není divu, že fenomén zdánlivé nechuti mileniálů k sexu klinické odborníky zajímá. Univerzální vysvětlení ale pro pokles zájmu o sex zatím nemají. Londýnská psychoterapeutka, Susana Abse, dává vinu hyper-sexualizované kultuře, která má ale jen málo společného s realitou. Navenek jí dominují ženy s dokonalými těly a neméně vypracovaní muži s téměř permanentní erekcí.
„Produktem této kultury jsou mladí muži, kteří mají strach z ponížení, protože se propagovanému ideálu nemohou vyrovnat. A mladé ženy jsou na tom stejně. K tomu se pak přidává strach z možného zneuznání společností vrstevníků, pokud by jejich neohrabané počínání při prvním pokusu o pohlavní styk vešlo ve známost,“ soudí.
Sex je věcí veřejnou, proto ho sdílet nechceme
Není to prý jako dřív, kdy se mohli adolescenti postupně přirozenou cestou naučit, o co při sexu vlastně běží. Abse dodává, že mileniálové jsou na internetu zaplaveni pornografií, která v nich vzbuzuje často velmi nerealistické představy a očekávání. Nezamýšleným výsledkem „sexuálně otevřené společnosti“, která se nebojí činit erotiku běžně dostupnou, je pak strach z vlastní intimity.
V tom si notuje s Krystal Woodbrideovou, psycho-sexuální terapeutkou: „Máme tu celou generaci mladých lidí, kteří vůbec netuší, jak se v reálném světě spojit s potenciálním sexuálním partnerem.“ Ano, mileniálové kralují moderním technologiím a jsou schopni udržovat čilé kontakty se stovkami lidí po celém světě současně. Jenže mimo virtuální svět tuto dovednost nemají. „Proto to ani nezkoušejí, jsou přímo zděšeni z toho, že by mohli být odmítnuti.“
Děsí je závazky i rozdílné představy o vztazích
„Generace mileniálů může být charakterizována svým technofilním zaměřením a fobií ze závazků,“ říkal už v roce 2014 psycholog Teddy Wayne. Zmiňoval, že virtuální kontakty nahrazují u mladistvých reálné vztahy. Výsledkem je, že si mladí vzájemně pošlou telefonem více erotického textu, než kolik si skutečně dopřejí sexu. „Zbožňují tolik své virtuální kvazi-vztahy a flirtování prostřednictvím technologií, že jim to supluje reálný fyzický kontakt s případnými protějšky.“
Přisadila si i psycholožka Lori Gottliebová: „Mileniálové byli po celé dětství tak opečovávaní svými rodiči a učiteli, že dnes nejsou schopni akceptovat, že někdo může mít jiný názor než oni sami. Nepřijímají, že by někdo mohl realitu vnímat odlišně. Což jejich společné vztahy rozhodně neusnadňuje. Zvlášť pokud si partnerka myslí, že půjdou s přítelem společně na trh koupit si zeleninu na zdravý salát, a její partner by raději trávil čas pařením her na počítači.“
Tolerance, umění kompromisu a vzájemná shoda se tedy ze vztahů mileniálů vytrácí a činí je komplikovanější. A zjevně jim notně ubírá chuť na sex, který v ložnici nevypadá jako dílko pornografické produkce.
