„Mikroagrese je drobná akce nebo vyřčená slova, která mohou mít na něčí psychiku zhoubný účinek,“ píše Greg Lukianoff v novinách Atlantic. Je to vlastně nekonečná paleta jednání, otázek, témat či drastických informací, které studenty mohou vystavit stresu. Mikroagresí může být, když se jako učitel zeptáte, zda se po zkouškách studenti chystají k rodičům, nebo když jako student položíte kolegovi dotaz, jak přišel k jizvě na tváři. Obé může hypoteticky spustit pocit stresu a věc může teoreticky skončit u etické komise.
Diskriminace kvůli pohlaví, rasismus, sexismus, nic z toho do veřejného prostoru samozřejmě nepatří, o tom žádná. Jenže americké školy se začaly poohlížet i jinými, bizarními směry. I proto například slavní televizní komici a političtí komentátoři Jerry Seinfeld a Bill Maher už definitivně vzdali svá vystoupení na akademické půdě. Oba souhlasně tvrdí: „Studenti tam nepochopí vtip a při sebemenší osobní narážce se hroutí.“
Absurditu celého přístupu dokládá i situace z loňského května na Brandeisově univerzitě v americkém Walthamu. Aby tam snadno přístupnou formou varovali studenty, co to vlastně mikroagrese je, uspořádali výstavku nejčastějších urážlivých stereotypů. Jeden z nich zastupoval například plakát s obrazem asijského chlapce a textem: „Nemáš ty náhodou být chytrý na matematiku?“ Jenže už jen díky tomuto exempláři, který byl jen příkladem mikroagrese, přišla několika asijským studentům krajně urážlivá sama výstava, podle nichž tak v podstatě naplňovala principy mikroagrese ona sama.
Pozor, pozor: vstupujete mimo komfortní zónu
Druhým termínem, který se na amerických školách zabydlel, jsou „trigger warnings“, varování před možným spouštěčem mikroagrese. Studenty mají chránit před tím, aby na univerzitách mohli slyšet či zhlédnout něco, co by je mohlo vnitřně ranit. Z univerzit se mají stát bezpečná místa poznání. Před profesory teď stojí nelehký úkol. Napadlo vás někdy, že američtí studenti archeologie musí být dopředu srozumění s tím, že jim na přednáškách budou ukazovat lidské kostry? Nebo že adepti veterinární medicíny musejí vyjádřit svůj souhlas s účastí na přednáškách, při nichž se budou pitvat zvířata?
Generace sněhových vločekŘíká se jim posměšně generace sněhových vloček, to proto, že jsou čistí, zranitelní, křehcí. Collinsův slovník vyhlásil termín Snowflake Generation slovem roku 2016. S dovětkem, že „často hanlivě označuje studenty vysokých škol neschopné se vyrovnat s názorem, který zpochybňuje jejich vlastní. Což je na univerzitách, které druhdy sloužily jako fórum pro robustní debaty, poněkud smutné.“ Sociologové, psychologové a pedagogové se přitom stále nemohou domluvit, kde se vlastně ve Spojených státech generace sněhových vloček, která dosáhla právní zletilosti kolem roku 2010, vzala. Její kořeny vidí v absenci rodičovské výchovy, současném nastavení vzdělávacího systému a paradoxně i tlaku na neustále posilování sebevědomí – a likvidaci všeho, co by mu stálo v cestě. Každý z příslušníků oné generace tak prý sám sebe chápe jako naprostý originál, nezávislé individuum a osobnost, ale dohromady vlastně nejsou nic víc než uniformní produkt doby. |
Profesorka Lauren Griffithová, která na Texas Tech přednáší o původních Američanech, je postavena před nelehkou volbu. Její přednášky zachycují smrt, násilí, rasismus. V podstatě nejsou o ničem jiném. „Myslím, že by se varování studentům měla předávat umírněnější formou a v omezeném množství případů. V podstatě totiž omezujeme jejich schopnost učit se a vzdělávat, protože nechceme konfrontovat jejich vlastní představy s realitou světa,“ říká.
Stejně tak naráží na omezení i Hasan Jeffries, docent na Státní univerzitě v Ohio. Jeho specializací jsou afro-americké studie, konkrétně éra otroctví. „Je to těžká historie. Špatně se o ní mluví, ještě hůř se vstřebává. Je to téma naplněné traumaty, sexuálním násilním, rasismem, vizuálně zobrazuje vraždění a chaos. Když přijdete na mou přednášku, uvidíte třeba fotku veřejného lynčování, která se prodávala jako pohlednice. Jenže tohle všechno je Amerika,“ vysvětluje.
A nemluvíme jen o amerických univerzitách. Loni poprvé studenti teologie Univerzity v Glasgow před přednáškou „Od stvoření k apokalypse“ vyslechli varování, že může obsahovat řadu zneklidňujících a násilných prvků. A při úvodu do studia bible se dozví, že „některé části obsahují grafické zobrazení ukřižování.“ Tiskový mluvčí univerzity ozřejmil, že ústav cítí „absolutní povinnost postarat se o studenty a tam, kde je to zapotřebí, se nebojíme doplnit potřebné varování“. Škola patří mezi 24 nejlepších britských vysokých škol.
Varováni jsou i budoucí archeologové ve skotském Stirlingu, univerzita cítí potřebu sdělit jim, že jim budou promítány snímky mrtvých těl a kosterních pozůstatků. Výjimku netvoří ani studenti forenzních věd na glasgowské Strathclyde. I ti uslyší, že na přednášce budou prezentovány zločiny a násilné činy.
Ne všude je trend předběžných varování podporován. Jednou z výjimek je například University of Chicago. Její představitelé v otevřeném dopise zájemcům o studium sdělují, že se jako vzdělávací instituce zavázali ke svobodě projevu. „A náš závazek k akademickým svobodám znamená, že systém ́trigger warnings ́ nebudeme podporovat. Nebudeme rušit přednášky pozvaných přednášejících proto, že by jejich témata někomu mohla připadat kontroverzní. Nebudeme ani vytvářet podmínky pro vznik ́intelektuálních bezpečných míst ́, kam mohou jedinci prchat a ukrývat se před ideami a perspektivami, které se neshodují s jejich,“ konstatuje univerzita.
Její krok mimochodem ohodnotil evoluční biolog světového formátu Richard Dawkins následujícím komentářem: „Univerzity nejsou ́bezpečná místa ́. Pokud potřebujete bezpečné místo, odejděte, vraťte se domů, obejměte svého plyšového medvídka a cucejte palec do doby, než budete zralí pro studium na univerzitě.“
