Hnutí, spíše však kampaň, odstartovala v roce 2017. Z Ameriky se rozšířila do všech světových koutů.
Dokument vypracovala výzkumná neworleanská Tulane University a skutečně se dá brát jako fotografie stavu americké společnosti v čase. Je ji s čím srovnávat, přichází šest let poté, co obdobnou inventuru přinesla zpráva organizace Stop Street Harassment. Ta shrnovala situaci na samém počátku kampaně #MeToo. Letošní výzkum je tedy aktualizací o dosavadních výsledcích hnutí.
Jeho ústřední poselství přitom nedává důvod k oslavám. Ukazuje, jak moc dokáže být společnost nehybná, jak moc se může tlaku na změnu vzpírat. Zjištění totiž dokládají, že sexuální obtěžování a násilí ze všední reality za oněch šest let nemizelo. Ve společnosti zůstalo přítomné prakticky zcela stejně.
Zatímco v roce 2018 text konstatoval, že se se sexuálním obtěžováním, anebo dokonce útoky v životě setkalo 81 procent žen, letošní zpráva k onomu číslu ještě jedno procento přidává. Obdobně je tomu v případě mužů. Před šesti lety se jich k tomu, že bylo terčem takového jednání, přihlásilo 43 procent, letos se údaj o jedno procento změnil, byť pozitivnějším směrem, na 42 procent. Přímo v posledním roce se přitom s obtěžováním nebo násilím setkalo 32 procent žen a 15 procent mužů.
Naprostá většina obětí si přitom zkušenosti nechává pro sebe, nikomu je nesdělí, ani blízkým, ani úřadům. O tom, že se stalo terčem sexuálního obtěžování nebo útoku, mlčelo 87 procent žen a 89 procent mužů.
Tak znějí obecná čísla, dokument, který vznikl pod vedením výzkumnice Anity Rajové, je však rozebírá i detailněji. Zajímá ho rovněž, kdo se útoků dopouští: cizí lidé, nebo naopak ti z bližšího okolí obětí?
