Mayové si chrupu vážili, zubní hygiena u nich byla na vysoké úrovni. O dovednosti jejích zubařů svědčí i umění osazovat zuby drahokamy, jako je nefrit, nebo minerály, například pyritem nebo tyrkysem. O oné praxi věda věděla dlouho, experty přitom udivovala trvanlivost onoho zdobení. Více než polovině takto vykládaných zubů z archeologických nalezišť totiž zdobení vydrželo dodnes.
Studie vydaná v magazínu Journal of Archaeological Science: Reports konečně odhalila, jaký lepicí materiál starodávní dentisté používali. A konstatuje, že zuby dekorované kameny nebyly pouze otázkou rituálu a módy. Vědci seznali, že celá procedura dokonce chránila před zubním kazem.
Modifikace a prevence kazů. Napříč společností
Zákrok byl přitom mnohem složitější, než provést zubní výplň. Do přední části zubu bylo třeba vyhloubit velký otvor, tak, aby se zákrok vyhnul nervům a aby se do prohlubně kámen dobře usadil, a ozdobu pečlivě a účinně přilepit. Bylo nutné vyhnout se zánětu a jiným komplikacím, které mohla nešikovně provedená operace způsobit.
Velmi samozřejmě záleželo na lepicím materiálu. Aby jeho složení prozkoumali, vzali si autoři studie k ruce osm zubů, které se chlubily nejhojnější vrstvou onoho lepidla. Našli v ní na 150 organických molekul. Základním materiálem byla pryskyřice, analýza však umožnila zubní tmely rozdělit do čtyř skupin, což naznačuje, že se konkrétní lokální receptury lišily. Ve všech čtyřech variantách však byly velmi promyšlené. „Každá ingredience měla svůj speciální úkol,“ cituje server Science biochemičku Glorii Hernández Bolie, která výzkum vedla.
A nešlo pouze o lepivost. Hematity, serpentinity, cinabarity nebo drahokamy držela v zubu například přírodní látka sclareolide, která má výrazné protibakteriální účinky, esenciální oleje z bylin z rodu máta se zase chlubí protizánětlivou funkcí. Přísady chránily chrup po modifikaci před následky zákroku, ale též před zubním kazem. „Naše studie potvrzuje, že nešlo pouze o pojivo,“ shrnují autoři a zdůrazňují, že použitý zubní tmel měl hygienické a preventivní účinky.
Práce navíc poopravila dosavadní přesvědčení vědců, podle něhož náleželo takové zkrášlování zubů bohatým vrstvám. V horních třídách mayské společnosti bylo zcela jistě hojně rozšířeno, podle serveru Big Think měl takto zdobené zuby jeden ze tří příslušníků elity. Rozšířené však bylo napříč společností, dostupné bylo bohatým i chudším, mužům i ženám. Lidé, jimž zkoumané vzorky patřili, podle studie nebyli příslušníky elity. „Z odborné znalosti těch, kdo vyráběli ona pojiva, měly prospěch široké vrstvy mayské společnosti,“ cituje studii server Science Alert.
Náboženský prvek však zdobení neslo rovněž. Pro mayskou kulturu byl totiž propojením mezi člověkem a božstvím dech. Modifikace zubů měla o ono propojení pečovat, kromě vsazování kamenů si staří Mayové zuby též brousili do špičatých forem, jak shrnula studie z roku 2009.
