Roztříštěné lebky. Většina smrtelných zranění byla způsobená tupými zbraněmi, údery šly shora.
Na kopci u řeky Sávy, poblíž dnešní vesnice Gomolava, západně od Bělehradu, se lidé začali usazovat již kolem šestého tisíciletí před naším letopočtem, od oné doby se v oblasti vystřídaly pestré skupiny. V rané době železné v Karpatské kotlině budovaly komunity opevněná sídla, uvádí server Archaeology Mag.
Právě tam našly archeologické výzkumy jeden z největších starodávných masových hrobů, vznikl před 2 800 lety. Obsahoval ostatky sedmasedmdesáti lidí, umístěny byly v opuštěném polopodzemním domě, nad hrobem se kdysi tyčila stavba, svědčí o tom díry po kůlech.
Výzkumy ostatků a hrobu přinesly mnohá překvapení.
Děti a ženy jako záměrný cíl
První se týká samotných obětí. Byly jimi děti a ženy. Ze sedmasedmdesáti ostatků patřilo čtyřicet dětem od jednoho do dvanácti let, jedenáct bylo dospívajících, čtyřiadvacet dospělých, jedno pohřbené tělo bylo novorozenecké. Jen tři dospělí byli muži, zbytek ženy. Taková převaha žen a dětí v masovém hrobě je v evropské historii výjimečná, shrnuje studie, která vyšla v magazínu Nature Human Behaviour.
A na rozdíl od prvních hypotéz nebyli pohřbení obětí žádné pandemie. Byli povražděni, jejich kosti nesly stopy násilí. Smrtelné rány směřovaly nejčastěji do hlav, pocházely z úderů tupými zbraněmi, směřovaly shora, oběti buď ležely, nebo byli útočníci mnohem vyšší či na koních.
Jeden ze členů autorského týmu Barry Molloy zdůrazňuje, že vraždění nebylo s ohledem na složení obětí podle věku a pohlaví náhodné, nahodilé. „Kdo bude zavražděný, bylo věcí úmyslného rozhodnutí,“ řekl Molloy serveru Science News.
Nebylo to jediné překvapení, které analýza ostatků vydala.
