Fotogalerie: Zachytit měly majestát, vznešený úděl modré krve, dějinnou odpovědnost plynoucí...

náhledy

Zachytit měly majestát, vznešený úděl modré krve, dějinnou odpovědnost plynoucí z rodu a slavného titulu. Od obrazů se očekávalo mnohé. Ale tyhle se zkrátka moc nepovedly. Například Leopold I. ze sebe na obrazu Benjamina Blocka z roku 1672 zjevně vydal maximum. Nezdá se, že by to stačilo.

Autor: Benjamin Block , Creative Commons

Šest žen Jindřicha VIII.? Při pohledu na portrét, který v roce 1646 překreslil malíř Peter Isselburg podle obrazu Cornelia Mestyse, si spíš budete klást otázku, čím by panovník mohl zaujmout jakoukoliv, byť jedinou, osobu opačného pohlaví. Hezoun to tedy nebyl.

Autor: Peter Isselburg after Cornelis Metsys, Creative Commons

Autor portrétu Marie Anny Bavorské je dodnes neznámý. Ví se jen, že dílo vzniklo kolem roku 1600 a malíř se v něm rozhodl upřednostnit přesnost nad povrchní snahou zalichotit. Arcivévodkyně tím asi úplně potěšená nebyla.

Autor: Ottavio Zanuoli , Creative Commons

Říkalo se mu El Hechizado, Očarovaný. Karel II. Španělský byl posledním španělským, neapolským a sicilským králem svého rodu. Portrét z roku 1679 vykresluje, možná až příliš věrně, dopady příbuzenských sňatků mezi Habsburky.

Autor: Juan Carreño de Miranda , Creative Commons

Za tento portrét od Williama Rogerse, který dílo tvořil osm let, královna Alžběta I. Anglická ráda nebyla. Panovnici nebylo snadné zachytit tak, jak si sama představovala. Ale docela upřímně řečeno, řada jejích vyobrazení vypadá ještě hůř.

Autor: William Rogers, Creative Commons

Omluvou neznámého umělce, který v 17. století na obraze zachytil Jakuba II. Skotského, je, že své dílo tvořil podle dvě století starých črt. Snažil se být historicky věrný, a historické zásluhy krále tehdy příliš pozitivně vnímány nebyly.

Autor: anonymous , Creative Commons

Jistě to šlo namalovat i jinak. Ale forma, kterou při zobrazení krále Jiřího III. použil rytec Henry Meyer, se zkrátka s nadšením portrétovaného nesetkala. Král sám sebe vnímal jako muže v rozpuku, byť mu v době, kdy stál obrazem, chybělo do osmdesátky jediné léto.

Autor: Henry Hoppner Meyer , Creative Commons

Co je špatného na portrétu mladé královny Viktorie I.? To, že jí to sluší až příliš. Od aristokratek se očekávalo, že budou působit důstojně, nikoliv lascivně. Obraz nechala roku 1843 vytvořit pro svého manžela, a až do roku 1977 nebyl určen pohledům veřejnosti.

Autor: Franz Xaver Winterhalter, Creative Commons

Ano, Leopold I., král Svaté říše římské, miloval divadlo. A na portrétu Jana Thomase z roku 1667 jej můžeme vidět jako Acise v divadelní hře La Galatea. Obraz státníka, zamilovaně pátrajícího po nymfě, ovšem respekt k mocnému králi zrovna nepodněcuje.

Autor: Jan Thomas van Ieperen, Creative Commons

Práce, kterou někdy mezi lety 1480 – 1528 odvedl na portrétu Maxmiliána I. malíř Bernhard Strigel, vysoko nehodnotíme. Ten nos! Je ale třeba doplnit, že císař Svaté říše římské byl na svůj pověstný frňák hrdý, a vůbec mu nevadilo, že se ta ostrá skoba probíjí z obrazu i tehdy ražených mincí.

Autor: Bernhard Strigel , Creative Commons

Jeho syna už jsme měli možnost vidět, takže tu máme i tatínka. Filip IV. Španělský na portrétu Gaspara de Crayera nevypadá zrovna srdnatě. Ve skutečnosti ale hledíme do tváře panovníka, který si srovnával účty válkami s Anglií, Nizozemskem i Francií.

Autor: Gaspar de Crayer , Creative Commons

Vzpomínáte s nelibostí na dětství a dobu, kdy vás maminka nastrojila do kousavých punčocháčů, dala vám pletený svetřík od babičky, a ještě vás navlékla do tesilek, protože se ve školce budete fotit do alba? Dětský portrét Jakuba I. Anglického a (VI. Skotského) vyzařuje podobné emoce.

Autor: Rowland Lockey, Creative Commons

Přebrat na večírku tak, že to jde ráno poznat na fotce? Prosím. Ale u obrazu? Nebojte, v případě portrétu Ferdinanda II. Španělského – krále Aragonie a Sicílie – to spíš jen malíř přehnal ve snaze přidat panovníkovi pronikavě jiskrný pohled.

Autor: Michael Sittow, Creative Commons

Obraz Ferdinanda VII. Španělského je dnes ozdobou galerie Prado. Vytvořil jej totiž Francisco Goya. Ovšem vyobrazený panovník, se všemi nezbytnými insigniemi moci, na něm působí spíše jako chlapec, který se navlékl do toho, co našel v šatníku svých rodičů.

Autor: Francisco Goya, Creative Commons

Fridrich VII. Dánský je historií ceněn. Zrušil robotu a poddanství, vytvořil novou ústavu, a přitom se zasazoval vědecké bádání. Miloval například pravěk. Ale co naplat, na portrétu neznámého umělce z 19. století, kde je zachycen ještě coby princ, vypadá tak, jak vypadá.

Autor: anonymous, Creative Commons

Kníže Sergej Fedorovič Golicyn z portrétu Gia Battisty Ortolani Damona se tu zrovna neprezentuje podobou hodnou vyzrálého muže.

Autor: Giovanni Battista Ortolani Damon, Creative Commons

Z Boží vůle nejkřesťanštější Král Francie a Navarry, spolukníže Andorry, král všech Francouzů, tedy Ludvík XVI. Francouzský, ve skutečnosti nadváhou netrpěl. Malíř Antoine-François Callet se tu pokusil zachytit majestát velkého muže. Revoluci to ovšem nezastavilo.

Autor: Antoine-François Callet, Creative Commons

Nepoučený divák se nemůže zbavit dojmu, jako by si tímto obrazem Ferdinand Josef, princ z Dietrichsteinu, cosi kompenzoval.

Autor: Jan Thomas van Ieperen , Creative Commons