náhledy
"Ach ne, tak tolerantní nejsme," odpověděla v roce 1958 matka představená v Magdalenině prádelně ve městě Galway Haliday Sutherlandové na otázku, zde chovankyně mohou ústav z vlastní vůle opustit. "Některé zůstávají po celý život," dodala.
Autor: commons.wikimedia.org/Finnegan, F.: Do Penance or Perish. A Study of Magdalen Asylums in Ireland
Dlouholeté tabu. Týrání a otrocká práce se dostaly na oči veřejnosti až v roce 1993, kdy se jeden z řádů, které prádelny provozovaly, rozhodl využít boomu sektoru nemovitostí a prodal svůj pozemek developerovi. Při následných pracích byla objevena těla 155 žen. Teprve tehdy se společnost začala ptát.
Autor: commons.wikimedia.org/Finnegan, F.: Do Penance or Perish. A Study of Magdalen Asylums in Ireland
Maureen Sullivanová nastoupila do Prádelny Máří Magdaleny ve 12 letech. Na hrůzné zážitky vzpomíná se slzami v očích.
Autor: Reuters
Budova v centru Dublinu, ve které byla mezi lety 1922 a 1996 jedna z takzvaných Magdaleniných prádelen.
Autor: AP
Pamětní deska obětem Magdaleniných prádelen na hřbitově ve čtvrti Glasnevin v irském Dublinu.
Autor: AP
Bývalá Magdalenina prádelna v Dublinu.
Autor: AP
Padlé ženy je název filmu, který o prádelnách natočil v roce 2002 režisér Peter Mullan. Je jen pro silné povahy, i ty z něj ale budou mít špatné sny. Realita byla tisíckrát horší, tvrdí ženy, které internaci přežily.
Autor: Profimedia.cz
Nejotřesnější vzpomínky jsem ve filmu neoživil, bál jsem, že by byly pro diváka příliš odpudivé, uvedl režisér Padlých žen. I tak jeho snímek děsí.
Autor: Profimedia.cz
Evropa poslouchala The Beatles, Amerika Boba Dylana, nosily se minisukně… A v irských církevních prádelnách vládl sadistický středověk, jak ukazuje film Padlé ženy.
Autor: Profimedia.cz