Otázka přitom byla na místě, lžičky nebyly ojedinělými nálezy. Vykopávky jich odhalily celkem 214, na celkem 116 místech, především v močálech a starogermánských pohřebištích z římské doby. Předměty měly rukojeti dlouhé čtyři až sedm centimetrů, na druhé straně malou misku nebo plošku o centimetru až dvou. „Byly přichyceny k opasku, ale neplnily v jeho používání žádnou funkci,“ popisuje server SciTechDaily.
Tým archeologa Andrzeje Kokowského a biologů a bioložek Anny Rysiakové a Anny Jarosz-Wilkolazké z Univerzity Marie Curie-Sklodowské nabídl v magazínu Praehistorische Zeitschrift možné vysvětlení. Lžičky podle jejich studie sloužily pro konzumaci stimulantů pro boj.
Polský tým se opírá především o fakt, že se lžičky nacházely v kontextu předmětů pro válčení. A že je vykopávky našly na rituálních válečných pohřebištích. „Umožňuje to tedy předložit tezi, že tento nástroj byl běžnou součástí bojovníkovy zbroje. A odtud není daleko k závěru, že na pořadu dne byla válečníkova farmaceutická stimulace tváří tvář stresu a vyčerpání,“ cituje úvahy autorského tria studie portál Science Alert.
Jdou však proti dosavadnímu vědeckému náhledu. Jak poznamenává portál Newsweek, existuje řada důkazů, že se narkotika používala ve starém Řecku a Římě, barbarské části Evropy se tradičně považovaly za domény alkoholu, jimž se jiné drogy většinově vyhýbaly.
Polský tým se proto musel ponořit do zkoumání, jaké substance vůbec přicházely jako obsah „kouzelných“ lžiček pro válčení v úvahu. Dělal to pečlivě.