Noční můra, běsnění. Jeho dějištěm byla stanová městečka oblasti Tsavo, v nichž přespávalo několik tisíc afrických a indických dělníků budující keňsko-ugandskou železnici. Dvojice lvích samců si třináct kilometrů dlouhý pás kempů vyhlédla vlastně jako svůj bufet, hodovní sál.
Obhlížela tábory, vtrhávala do nich, vytahovala nebohé dělníky ze stanů, odnášela je do tmy, rdousila, dávila. Požírala. Městečka pro ně byla rezervoárem potravy. Nepomáhaly ohně udržované po celé noci, palisády z akátových kmenů s trny. Po jisté době lví nájezdy ustaly, ovšem jen proto, aby se zvěsti o nich nesly ze sousedních oblastí – a vraždící predátoři se nakonec vrátili.
Jejich vpády se staly častější, pro svou lidskou kořist si lví dvojice do táborů chodila téměř každou noc. A zatímco zkraje se do kempů dral pouze jeden ze lvů, posléze si pro potravu chodily šelmy obě. Nakonec jejich řádění zastavila ambiciózní práce na železničním mostě. Stovky dělníků totiž nedbaly apelů a nejistých bezpečnostních záruk a pracoviště opustily.
Britská armáda proto musela na lvy uspořádat pečlivé tažení. Prvního lva postřelil podplukovník britské koloniální armády John Henry Paterson 9. prosince 1898, zastřelil ho poté, co se zvíře v noci vrátilo a snažilo se lovce vyslídit. S druhým se musel Paterson popasovat natřikrát, souboj zabral třináct dní, predátor se jej snažil dostat do spárů i po deváté kulce, než nakonec padl.
Oba lvi byli obři, pyšnili se nadprůměrnou, majestátní velikostí. Zatímco běžně lvi dosahují délky od čumáku po konec ocasu kolem 270 centimetrů a výšky v ramenou 90 až 110 centimetrů, vraždící duo se pyšnilo délkou 290 a 295 centimetrů a výškou 112 a 122 centimetrů.
Lidé jako krabička poslední záchrany?
Kolik opravdu zabila vraždící dvojice lidí, se neví přesně. Patersonovy záznamy naznačují, že za oběť jí padlo osmadvacet až jednatřicet indických dělníků. Jenže sám Paterson měl uvést, že mezi africkými pracujícími bylo zabitých a pozřených mnohem víc, jen nebyli dokumentovaní.
Otazník však visí i nad samotným chováním lví dvojice. Proč vůbec začala lidi požírat? Teorie hledají vysvětlení v nemoci, která kosila jejich přirozené oběti, další hypotézy se domnívají, že si lvi uvykli na lidské maso skrze mrtvá těla, která házely do řeky Tsavo karavany převážející otrockou pracovní sílu: v oblasti řádila spavá nemoc přenášená mouchami tse-tse. Tamní lvi tak byli na lidské maso jednoduše historicky uvyklí.
Jídelníček obávané dvojice nyní prověřila nová studie z magazínu Current Biology. Podle zbytků dochovaných mezi jejich zuby odhalila, že lvi pojídali žirafy, vodušky jelenovité, zebry, přímorožce, pakoně. Studii překvapilo, že v čelistech lvů naopak scházely stopy po buvolech, kteří jsou v Africe přirozenou lví potravou. To by mohlo podporovat teorii o tom, že se kvůli epidemii lvům jejich běžné stravy nedostávalo.
Výzkum vedený Alidou da Flaminghovou a Thomasem Gnoskem však v zubech našel skutečně i stopy lidské DNA. „Zubní kavity zkoumáme stejně, jako geolog ohledává zem,“ vyložila listu The New York Times da Flaminghová.
Zuby predátorů ostatně nabízejí i další dílek vysvětlení, proč se na lidi jako na zdroj masa lvi zaměřili. Autorská dvojice da Flaminghová a Gnoske totiž již v roce 2001 jako první ukázala, že jeden ze lvů utrpěl, zřejmě při potyčce s buvolem nebo zebrou, zranění zubů, které mu znepříjemňovalo efektivní lov. Proto se místo velkých zvířat se svým druhem uchýlil k lovu lidí, kteří byli snazší kořistí.
Práce z roku 2017 doložila, že úvaha jde správným směrem. Upřesnila, že ten ze lvů, který konzumoval většinu lidského masa, trpěl vážnou a bolestivou infekcí. „Ta mu normální lov znemožňovala,“ uvedla v roce 2017 zpráva univerzity Vanderbilt. Druhý ze lvů měl běžnější poranění chrupu, které si lvi odnášejí z lovu své standardní, zvířecí potravy. Onen lev také pojídal lidi méně než jeho druh.
„Lidé byli pro lvy potravou poslední záchrany a lvi se soustředili především na měkké části těl,“ shrnul v roce 2017 magazín Smithsonian.
Lví bratři
„Nebyli to ďábelští drtiči lidských kostí, ale kočky, co se snažily přežít.“ Přesto musely být pohromou a noční můrou. „Teror, děs, která s nimi přinášely noci, musely být nepředstavitelné,“ líčí paleogenetik Ross Barnett.
A i tak dosáhli lvi na docela pestrý jídelníček. „Byli velmi úspěšní, když se jim dařilo zajišťovat si tak široké menu navzdory tomu, že jeden z nich měl tak velkou frakturu zubu,“ uvedl pro ScienceNews expert Tyler James Murchie.
Kromě jejich obětí však stopy mezi zuby vyjevily leccos i o lvech samotných. Byli to sourozenci, odhalila analýza. Toulali se a lovili celé roky pospolu, a vzájemně si čistili srst, ukázaly stopy. Své životy spojili až do samého konce.
