 |
Blížily se svátky a Jan B. měl nastoupit do kriminálu, už počtvrté. Nebyly to žádné velké „rány“, pár vykradených sklepů a taky půdiček. Jenže se to nastřádalo a jeho čekaly dva roky na Borech. A komu by se chtělo na Vánoce do báně? Půjde, ale až po Novém roce. Teď si ještě užije měkkou náruč své ženy, a když bude nejhůř, schová se na půdě.
Zatímco se Jan B. vyhýbal trestu, Bezpečnost po něm usilovně pátrala. Rok 1956 se chýlil ke konci, když jedna se ze sousedek svěřila pomocníkovi VB, že onehdy viděla Marii B. v obchodě s galanterií, kde kromě nití a knoflíků kupovala taky teplé pánské ponožky. „A nač by jí asi byly? Určitě ví, kde se její starej schovává!“ meldovala hned zatepla chlápkovi se žlutou páskou PS VB na rukávu.
Schovával se totiž ve sporáku, přesně řečeno v jeho peci na chleba. Samotný vstup do ní byl ale poněkud úzký, a tak k tomu, aby se ukryl, potřeboval pomoc rodinných příslušníků.
