„Snažili se, bojovali opravdu těžce. Jak se podnebí ochlazovalo, putovali na ta nejteplejší místa, na něž dosáhli. Jenže to nestačilo,“ popisuje urputné, zoufalé, ale marné snažení našich předchůdců Pasquale Raia z univerzity v Neapoli, který výzkum vedl.
Prohlédněte si předchůdce Homo sapiens sapiens |
Lidské druhy, které byly starší než Homo sapiens, nedokázaly přežít navzdory technologickým inovacím, jako bylo ovládnutí a používání ohně, vhodného oblečení a upravených kamenných nástrojů; nepomohlo ani utváření komplexních společenských struktur a sítí. V případě neandrtálců nepomohla ani kulturní a genetická interakce s Homo sapiens.
Nepříjemný pohled do zpětného zrcátka
Síla úsměvu: naši předchůdci ho objevili jako cestu k sexu Byl klíčem naší evoluce. Úsměv našim předchůdcům říkal, „pravděpodobně tě nezabiju.“ A byl silným faktorem při vybírání si protějšku pro sex. Vědci mají za to, že pro takovou hypotézu přinesli empirické doklady. Úsměv podle nich podpořil kooperativní, společenský charakter lidí. |
Studie zveřejněná v magazínu One Earth připomíná, že celkem žilo na Zemi nejméně šest lidských druhů: Homo habilis, Homo ergaster, Homo erectus, Homo heidelbergensis, Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Poukazuje však na to, že předchozí zájem vědců se téměř výlučně obracel na důvody vyhynutí neandrtálců. Vysvětlení pak odborníci viděli v tom, že neobstáli v konkurenci s naším lidským druhem a doplatili na klimatickou změnu. Raiaův tým se rozhodl prozkoumat příčiny komplexněji. Odpověď si troufl nabídnout u tří lidských druhů.
Vědci vyšli z masivního množství dat, která poskytly rozbory více než 2 750 fosilních nálezů pozůstatků šestice lidských druhů z posledních 2,5 milionu let. Cílem bylo porozumět tomu, jak vypadaly jejich klimatické niky, jak se vyvíjely jejich klimatické preference a jak na změny podnebí lidské druhy reagovaly, vysvětluje zpráva na serveru EurekAlert.
To však byla jen jedna část dat. Druhým dílem skládanky byl gigantický soubor údajů například ohledně srážek nebo teploty, které kalkuloval klimatický emulátor s vysokým stupněm rozlišení. Vědci tak byli schopni vyrobit si zpětné zrcátko do odlehlé lidské historie. Dokázali rekonstruovat, jak vypadalo „typické“ životní prostředí jednotlivých lidských druhů, a zároveň byli schopni identifikovat dramatické klimatické změny, s nimiž se musely snažit vyrovnat.
Naši předchůdci: kdy žili
(zdroj: Wikipedia) |
Výsledky jejich zkoumání byly pro tři lidské druhy – Homo erectus, Homo heidelbergensis a neandrtálce – jednoznačné. Vědci zjistili, že se historické momenty, kdy docházelo k vyhynutí druhů, a okamžiky, kdy se dramaticky měnilo klima, překrývají. Bez výjimky, naprosto přesvědčivě.
„Pravidelnost dopadu klimatické změny nás překvapila,“ přiznává Raia na serveru Inverse. „Ukázalo se krystalicky jasné, že pro vyhynulé druhy, a pouze pro ně, byly klimatické podmínky příliš extrémní právě před jejich vyhynutím a pouze v onen konkrétní moment.“
„Druhy dokážou přežít, když mají k dispozici velké oblasti,“ cituje pak Raiae server New Scientist. Když se však obyvatelný prostor zmenšuje, vede to k existenci geograficky roztříštěných menších skupin, vzájemně izolovaných. A druh vstupuje do fáze, kterou věda nazývá jako vír vymírání, a to je vstupní brána k procesu jeho vyhynutí.
Například domovem Homo erectus byly tropické oblasti dnešní jihovýchodní Asie, skupina byla uzpůsobená teplejšímu podnebí. Vyhynula v poslední době ledové, která začala asi před 115 tisíci lety, kdy klesající teploty nedokázala přežít.
Klimatické změny označuje studie za klíčové i pro proces, skrze který z planety zmizeli neandrtálci. V jejich případě sehrál roli i jejich konkurenční boj s Homo sapiens, vědci však soudí, že klimatické změny by k jejich vyhynutí stačily samy o sobě. Dokonce i druh, který byl schopný kontrolovat své podmínky, například používáním ohně, oblékáním se, byl vydán napospas klimatickým změnám, připomíná Raia.
Varování a pochybnosti
Studie má podle svého vedoucího autora samozřejmě aktuální souvislosti. Důvody, pro něž ze Země zmizely starší lidské druhy, se podobají klimatickým výzvám, jimž čelí Homo sapiens dnes. „Osobně to považuji za varovný vzkaz. Klimatické změny vyjevily, že existence člověka je křehká, zranitelná, jako v minulosti. A může se to stát znovu,“ soudí Raia. A dodává, že lidstvo si tím, že produkuje klimatickou změnu, podřezává symbolickou větev, na níž sedí.
Například Bernard Wood z Univerzity George Washingtona však poukazuje i na limity studie a našich možností sestrojit úplně pravdivé zpětné zrcátko. Kromě neandrtálců prý totiž žádný předchozí lidský druh není dostatečně zmapovatelný skrze fosilní nálezy. Objevené pozůstatky a informace, které nám poskytnou, tak nemusejí určovat ani dobu, kdy se daný lidský druh objevil, ani kdy vyhynul. Nemusí ani vypovídat o tom, kde všude žil.
Kromě toho Corey Bradshaw z australské Flinders University poznamenal serveru New Scientist, že proces mohl být složitější. Rozsah území, které dotyčný druh obýval, se mohl zmenšovat prostě proto, že druh vymíral například kvůli konkurenčnímu boji, problémům se zajišťováním potravy. Když se k tomu přidaly klimatické změny, může to vytvářet falešný dojem, že právě ty byly příčinou umenšování prostoru, na němž onen druh žil. Ačkoli „jen“ přiskočily k již probíhajícím procesům.
„Žádný druh, který známe, nezačal hynout kvůli jednomu jedinému mechanismu,“ říká Bradshaw. „Pokud jde například o mnohé druhy takzvané megafauny v pozdním pleistocénu, vyjevuje se, že trpěly jak následky klimatické změny, tak toho, že je lovili lidé.
