El Dorado: ztraceno v překladu
S teplotou vody kolísající v průběhu roku mezi pěti a deseti stupni nepatří kolumbijské jezero Guatavita k těm, která by sváděla ke koupeli. Nebylo tomu tak vždy. V průběhu šestého až šestnáctého století se do zdejších vln, ve výšce 3 100 metrů nad mořem, nořili nově zvolení náčelníci – zipové – kmene Muisca. Aby při tom byli rituálně zasypáváni zlatým prachem, potažmo dalšími vzácnými šperky a cennostmi.
Španělští conquistadoři, jmenovitě Gonzalo Jimenéz de Quesada, zakladatel Bogoty, se v roce 1541 o tomto obřadu z vyprávění domorodců dozvěděli. Ale interpretovali ho špatně. Místo osoby Zlatem zasypaného krále (El Rey Dorado) ze zkazek vypreparovali zaslíbené místo, kde se lidé zasypávají zlatem: El Dorado.
Tím byla nastartována předlouhá éra předem marných pátrání. Bájné místo plné bohatství se hledalo všude, v Kolumbii, Venezuele, Guyaně či Brazílii. Úspěšní však Španělé nebyli. Nikde se domorodci ve zlatě netopili.
Juan Pablo Quintero-Guzmán, archeolog a kurátor kolumbijského Muzea zlata, na onu prvotní „chybu v překladu“ rád upozorňuje. A dodává, že obřady spojené s plýtváním zlatem byly vlastní všem vysokohorským jezerům na území kmene Muisca. Jezero Guatavita mělo mezi nimi nejprestižnější postavení, takže pokud skutečně chcete objevit bájné El Dorado, stačí vyrazit do departmentu Cundinamarca, šedesát kilometrů od kolumbijského hlavního města. Na místo, jehož legendu nafoukla chtivost conquistadorů, tu pořád je.
Jen koupání tu za moc nestojí.