Poctivost a elegance. Navštívili jsme továrnu na legendární boty Barker Shoes

aktualizováno 
Jejich ručně šité boty nosí gentlemani po celém světě a novou továrnu Barker Shoes otevírala sama královna. Arthur Barker, přezdívaný "Velký dědeček", začal šít boty v roce 1880 v suterénní dílně zahradního domu v Earls Bartonu nedaleko Londýna. My jsme se přijeli podívat, jak firma šije boty 134 let poté.

Takto vypadá bota krátce poté, co k ní ševci přišili podešev. | foto: Tomáš Syrovátka, MF DNES

Osmapadesátiletý ševcovský mistr Denis Mallard stojí v přízemí továrny v Earls Bartonu a rozhlíží se po regálech se stovkami rolí nejrůznějších kůží z Francie, Itálie a Německa.

„Toto je kůže z šest až devět měsíců starého telete, z ní šijeme boty nejčastěji. Je velice kvalitní, jedna stopa čtvereční (asi 0,1 metru čtverečního, tedy asi 30 krát 30 centimetrů) stojí deset eur,“ nechává mi Denis Mallard osahat světle hnědou kůži.

V místnosti vládne příjemné přítmí a prostupuje jí typická vůně kůže. Denis Mallard pracuje u Barker Shoes už čtyřicet let a o kůžích na boty dokáže vyprávět dlouhé hodiny. Ruční šití bot pro něj není jen zastaralá profese, ale vášeň a láska. A druh umění. „Jsme schopni vám ušít boty téměř z každé kůže, která vás napadne,“ vysvětluje ševcovský mistr a rozbaluje jednu roli za druhou: krokodýl, prase, jelen, kůň, koza, ovce a další.

Na mistrech, jako je Denis Mallard, továrna Barker Shoes stojí. Bez přehánění. V dnešní době už ani v Anglii není mnoho ševců, kteří by dokázali šít boty tradičním způsobem.

Fotogalerie

Denis musí každou přivezenou kůži osobně zkontrolovat. Nejdůležitější je samozřejmě kvalita: nesmí být popraskaná nebo jinak poškozená. Pokud je useň v pořádku, vydrží bota při správném ošetřování dlouhé roky.

„Víte, že tu visí i česká vlajka?“ ptá se Mallard a ukazuje na okno v pravém rohu místnosti, z něhož je před továrnou vidět stožár s několika vlajkami. Mezi nimi plápolá ve větru i ta česká. Visí tu na důkaz obchodu, který Barker Shoes před časem otevřel v pražské Havířské ulici.

Ráj pánských bot

Po důkladné prohlídce zamíří kůže starým železným výtahem do prvního patra do velké prosvětlené haly, které místní neřeknou jinak než „klikací“ pokoj. Je to velký úl, v němž „včely“ sedí za sebou u padesát let starých šicích strojů Singer a sešívají jednotlivé kůže k sobě. Tvoří tak svrchní část boty.

Ještě předtím však musí staří mistři v rohu haly nařezat kůži do přesných obrazců. U menších, luxusnějších sérií bot potřebuje tato práce hodně zručnosti a dlouhá léta praxe. Mistři totiž kůži vyřezávají ručně pomocí skalpelu. Vyrobí si k tomu šablonu ve tvaru oblého V a tu zdánlivě jednoduše obřežou. Ale každá chyba tu přijde draho: kůže na luxusnější série bot je totiž velmi drahá, proto může špatný řez vyjít na desítky i stovky eur.

„U větších sérií, kdy šijeme stovky až tisíce párů bot, si necháváme vyrobit řezací formu,“ popisuje Denis Mallard. Forma vypadá stejně jako ta na vánoční cukroví. Ševci ji přiloží ke kůži podobně jako kuchařky k těstu, zatíží a jednoduše z ní vyříznou požadovaný tvar.

Poté vezmou druhou formu a vytlačí do kůže nejrůznější ornamenty a vzory. Jako dírky do perníčků. Kousky pak putují ke švadlenám, které je sešijí k sobě, a vytvoří tak svrchní část boty. Hrany usní musí ještě zbrousit, aby byly přechody mezi kůžemi co nejhladší.

Na řadu přichází podrážka, kterou Barker Shoes vyrábí z kůží ze zadních částí telete (na ocasu, na zadku a kolem páteře). Aby byla podrážka pořádně pevná, používá se kůže v přírodní podobě, tedy neopracovaná a neořezaná. Z „odpadků“, tedy odřezků z podrážky, se pak vyrábějí třeba pásky.

Aby byla kůže na podrážku dostatečně kvalitní, musí se předtím dvanáct měsíců louhovat v dubovém roztoku, čímž se v ní uzavřou póry a více odolává vodě. Pořizovací částka takové kůže na jeden pár bot může být až 25 eur.

Jen mimochodem: je nemyslitelné, aby podešev byla z čehokoliv jiného než z kůže. A to kvůli zdraví nohy: kůže je nejen pohodlnější než umělé materiály, ale především je prodyšná a odvádí pot. Tím se na chodidle netvoří kožní onemocnění.

Podešev ševci vyříznou z plata kůže stejně jako kusy na svrchní část boty, tedy pomocí železné formy.

V tuto chvíli přichází jedna z nejdůležitějších částí výroby boty: na vrchní část podrážky (takzvanou stélku) ševci přilepí a následně přišijí rám, k němuž poté připevní svrchní část boty. Pokud v této části udělají chybu, může se bota rozlepovat.

A pak už přichází na řadu podpatek. „Máme jich čtyřicet druhů. Liší se kůží, vzorem, úpravou či hřebíčky. Ale opravdová věda je velikost podpatku. Když je příliš vysoký, špatně se pánům chodí a příliš si namáhají achilovky,“ vysvětluje mistr Mallard. Na část podpatku pak ševci nalepí kousek gumy, aby podrážka neklouzala a rychle se nesešlapala.

Hrubá bota je tak hotova. Ševci do ní upevní takzvané kopyto, kolem něhož pak kůži vytvarují. Postup je jednoduchý: botu postupně zahřívají, čímž se kůže tvaruje podle kopyta. Postupným ochlazováním poté tvrdne a získává svůj tvar.

Mistři svého oboru pak přitlučou svrchní část boty ke stélce, tu natřou korkovou pastou, připevní spodní část podrážky, podpatek a všechno to k sobě přišijí. A pak už přichází pro laika nudná, ale pro ševce klíčová část: bota se zabrušuje, leští, znovu brousí, opět leští, zase brousí, dokud nejsou tvar a lesk kůže ideální.

Na závěr se musí bota nabarvit. Před několika lety byly nejoblíbenější nejrůznější nablýskané odstíny, dnes se zákazníci rádi vracejí k tradiční barvě kůže, tedy nejčastěji k odstínům hnědé. Nejdříve se musí nabarvit podrážka a poté zatáhnout voskem, aby byla voděodolná. Pak se speciálním krémem barví zbytek boty. Jde o unikátní směs včelího vosku, parafínu, pigmentu a leštidla, jejíž recept firma úzkostlivě tají.

„Ještě tkaničky a bota je hotová,“ usmívá se Denis Mallard a přechází do skladu, kde je vyrovnáno kolem třiceti tisíc párů bot. Některé stojí 200 liber, jiné 300 a ty nejdražší třeba i tři tisíce liber. Záleží především na ceně kůže, z níž jsou ušity.

Po návštěvě Barker Shoes je jasné, že to není jen obyčejná továrna. Je to místo, kde člověk vstoupí do minulosti a kde ševci vzhlížejí k fotografii Arthura Barkera a jeho potomků, jejichž sen stvořil tento pánský ráj. Stojí to za vidění.

Autoři: ,

Nejčtenější

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

Chceme víc sexu, říkají muži i ženy. Milostný život je přitom na ústupu

Toužíme po něm, ale schází nám. Podle výzkumů nás moderní život připravuje o...

Užíváme si méně sexu. A schází nám. Přes padesát procent žen a více než šedesát procent mužů by ho rádo mělo častěji,...

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Univerzita pro prostitutky i klauny. Bizarní školy lákají zástupy studentů

Kvalifikace se vyplatí pro práci prostitutek i klaunů, první vzdělává škola ve...

Bizarní, ale prosperující. Studovat můžete na klauny, vzdělávat se lze také v oboru prodejné lásky i v umění přípravy...

Další z rubriky

KVÍZ: Jak dobře znáte pokrmy extrémní gastronomie?

Pavouka a podobnou havěť byste nikdy nevzali do úst? Gastronomie však zná i...

Některé vynikají velmi nestandardními ingrediencemi, jiné jsou výzvou pro specifickou přípravu. Další překračují etické...

VIDEO: Má smysl třídit i plechovky? Toto se s nimi děje

Reportér Matěj Smlsal si zkusil práci třídiče. Úkolem je vyhazovat vše, co není...

Ke klasickým kontejnerům na tříděný odpad se postupně přidávají i šedé. Do nich mají lidé házet kovové obaly, mimo jiné...

VIDEO: Cítím stud, mrazení, vzrušení, popisuje pocity exhibicionistka

Modelka Irena si libuje ve svazování

Ráda se vystavuje nahá a ráda předvádí, jak je objektem hrátek s dominancí a podřízeností. „Nejsem však ryzí...

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Najdete na iDNES.cz