Když minete ohromnou přehradu Hoover Damm, která je jakousi branou do Vegas a zásobárnou vody pro celé město, zmocní se vás příjemné vzrušení.
Právem.
Potom se totiž už jen přehoupnete přes pár kopečků a najednou se před vámi noční poušť rozsvítí, jako kdyby dole zaparkoval kosmický koráb ze Dne Nezávislosti.
Las Vegas rozsvěcuje poušť miliardami světel. Upomínají na tisíce lidí, kteří tam bojují za splnění svého snu nebo si jen užívají pár dní ve městě, kde se může skoro všechno.
Monstrózní Matrix nablýskané zábavy
Hotely jsou ve Vegas levné. Hodně levné. Levné tak, až se mi po tom bude v Asii stýskat. Ceny jsou podstřelené, aby lidé měli dost prachů, které můžou naházet do mašin nebo prohrát v kartách. (Ostatně, mnoho lidí si Las Vegas volí kvůli levnému bydlení za svou základnu při cestách do okolních hor, které šplhají až ke třem tisícům, do Death Valley s kráčejícími kameny či Grand Canyonu.)
Bydlíme za třicet doláčů v příjemném apartmá. Je sice starší a kasino ve spodních patrech je trochu ohmatané, ale komu tohle vadí?
Vegas vám připraví půdu pod nohama.
Můžete všude kouřit jako komín a nikdo vám nic neřekne. Můžete chodit s flaškou v ruce a nemusíte ji strkat do papírových pytlíků. Můžete dělat věci, které jsou jinde ve Státech nepřípustné. Pro nás to až taková změna není, ale pro Američany je to něco zcela jiného, než na co jsou zvyklí.
Las Vegas Boulevard je obložený kasiny, která jsou nalepená vedle sebe jako ve skladu hraček. Jsou propojená, a tak mezi nimi můžete volně procházet a měnit styl podle svého uvážení. Černá pyramida kasina Luxor, zlatavá okna Mandalay, modré nebe na stropě kasina Paris, mrakodrapy New Yorku, zeleně svítící MGM a omračující fontány Bellagia.
Záplavy světel a neonů. Útočí na vás všude. Můžete si vybírat tak dlouho, až si nevyberete vůbec nic.
Nejsem hráč. Nikdy jsem ty barevné krabice, které blikají jako maďarská diskárna, nepochopil. Občas jsem v opilosti naházel pár peněz a mačkal tlačítka, dokud jsem si neodnesl pořádnou opici, ale nikdy jsem nepropadl fenoménu gamblerství.
Poměrně logickou cestou si dokážu odůvodnit, že mašiny jsou kalibrované velice jednoduše proti prohře a ve chvíli, kdy mechanické válce automatů nahradily počítačové displeje, mě přešel zájem definitivně.
Hrát poker proti počítači a doufat, že vyhraju, mi přijde stejné jako přidat si na Facebooku do přátel Angelinu Jolie a myslet si, že spolu začneme chodit.
A přece, tady sedí na židlích u automatů tisíce lidí. Trpělivě mačkají tlačítka a utrácejí miliony a miliardy dolarů. Stěžujeme si, že nemáme peníze. Zpravidla ve chvílích, kdy nemáme na cigára, chlast a kdy nám na dveře buší obden pronajímatel. Do té doby nás to nezajímá. Máme peněz dost. A rádi je odevzdáme někomu jinému, než musíme.
Na lidi neexistuje klíč. Kolem stolů postávají všechny sociální skupiny. Mladí, staří, celebrity i zkrachovalci. Obyčejní tlustí Amíci a vymazlení sportovci. Všichni si tady chtějí užít. Objednat si striptérku na pokoj a ožrat se do němoty.
Každý si tu splní své tajné přání. Každý tady prohraje a jen pár šťastlivců Vegas naoko odmění, aby se sem zase za čas vrátili. Omámí vás neony a cirkusovou podivnou nádherou.
Už tady zbyl snad jen jediný strip club, kde se holky svlíkají úplně do naha. Ve staré zástavbě, mimo hlavní ulice a naleštěná kasina. Prostor, kde by se mohla natáčet detektivka s Nickem Noltem. Upomíná na staré časy, které překryla moderní marketigová strategie.
Okolo rostou megalomanské stavby nových obřích kasin. Jeřáby na obzoru jsou pořád v pohybu a budují nový Matrix pro miliony lidí, kteří budou moci zasednout ke stoličkám a slepě zírat do displejů, až budou úplně na dně.
Do exkluzivních prostorů vozí své show slavní baviči z celé Ameriky. Falešné Elvise teď zřejmě vytlačí falešní Jacksonové a všechno pojede vstříc budoucnosti. Vstříc monstrózní zábavě v gigantických budovách ze skla a mramoru.
Vaše sny a vaše volba
Do předem prohrané bitvy s počítačovými mašinami nechci jít a karty neovládám, jenže přijet a nehrát je tady skoro hřích. Takže ruleta: udělal jsem terno a dostal se z pěti dolarů až na devadesát… a stejně rychle zase na nulu.
Zažil jsem ten opojný, falešný pocit, že bych mohl vyhrát. Že vím, jak na to.
Sem tam whisky, sem tam cígo. Jako pán světa. U jednoho stolu s podobnými lidmi. Když máte štěstí, přisedne si i nějaká ta celebrita, obložená modelkami, jako bageta se šunkou a sýrem. Holkami, nad nimiž můžete jen onanovat a nikdy jim neuvidíte na chloupky.
Všechno tohle dohromady umixuje koktejl, který vás opije a vy budete chtít vyhrát Masserati Gran Turismo na mašinách za pět centů. Zkusíte to a od stolů se vám nebude chtít odejít, protože je těžké smířit se s tím, že jste prohráli.
Protože ten další stisk může být přece ten, který změní váš život. Stisk, který vás katapultuje mezi elitu a díky němuž budete moci ukázat, že s miliony se dá zacházet líp, než to dělá ta současná. Jen je mít. Jen je vyhrát a získat zdánlivou kontrolu nad světem. Pohrdáme bohatstvím, ale neodmítáme ho: „Kdyby mi tak někdo dal...“
Ochranka vyvádí před dveře člověka, který přišel o všechno. Muže, jemuž nemilosrdné stroje vzaly všechny sny a naděje.
Skončil na ulici. Stojí tam, obklopen mámivými neony, jako smutná hromádka neštěstí. Někde se to pokazilo. Jen párkrát rozhodí rukama a vrátí se zpátky do svého života. Začne znovu a od nuly.
Možná ale ne.
To nikdo neví. Nikoho to tady nezajímá. Je to vaše volba. Váš svět, který musíte mít pod kontrolou. Koneckonců, je jen na vás, jestli chcete hrát. Je to risk. Je to zábava a adrenalin.
Každá noc jednou skončí
Probudil jsem se ráno, ksicht opuchlej, jako kdyby mě do něj někdo celou noc mlátil baseballovou pálkou. Plíce mám vykouřený jako kovboj od Marlbora, smrdím jako skládka za Plzní a nohy mám jako vánočku.
Noc ve Vegas byla dlouhá, opojná a pompézní. Na prsou mám vypálený maso, jak jsem o sebe típal cigára, protože mi to přišlo legrační. Na posteli se válí vstupenka ze strip clubu, jeden žeton z Luxoru na pět dolarů a kocovina jako z nádražní hospody.
Prokřupal jsem si krk, odpotácel se do koupelny a po cestě kopnul do kámošovy postele. „Vstávej, vole.“
Zažili jsme noc ve Vegas. Všechny zážitky ale zůstanou tady. Nikdo se o nich nikdy nedozví, protože tak to má být.
Jednou se sem zase vrátíme, až budeme mít víc času. Až budeme mít chuť riskovat. Vždyť kdo nehraje, ten nikdy nevyhraje. Prohrávat je těžké, ale je to báječná zábava.
Další zápisky autora najdete na blogu havlik.blog.idnes.cz.
