Náprava zraku jako riziko
Benu Turpinovi šilhání vynášelo tolik, že se bál, aby o něj nepřišel.
Když o něm někdo prohlásil, že ukrutně šilhá, vůbec to nebral jako urážku. Ben Turpin, hvězda černobílé grotesky, totiž na výrazné oční vadě vystavěl celý svůj herecký projev. Kvůli ní byl nezapomenutelný. Na samém vrcholu slávy inkasoval za týden natáčení tři tisíce dolarů, což by dnes přepočteno na inflaci bylo okolo milionu korun. A ještě větší příjmy mu plynuly z reklamy.
Nejspíš kvůli ní si také s pojišťovacím domem Lloyd’s sjednal v roce 1921 kuriózní smlouvu. Stálo v ní, že mu pojišťovna zajistí krytí pro případ „tragické“ situace. To kdyby se snad jeho zrak nějak samovolně spravil. To sice v případě chronické šilhavosti – strabismu – není pravděpodobné, ale jako šťavnatá zprávička pro po senzacích lačnících novináře to stačilo.
Komik se prošilhal až do filmového nebe a londýnská pojišťovna si udělala jméno jako instituce, která je schopna pokrýt svým váženým klientům i velmi neobvyklé zakázky.
