Bylo pošmourné pozdní odpoledne desátého února 1960 a pod Stalingradským, dnes Libeňským, mostem se to hemžilo policisty v uniformách VB i v civilu, opodál postával pracovník poříčního oddílu, přešlapovali tu členové PS VB, požárník i svědek, který nález mrtvoly nahlásil. Lékař pohotovostní služby z nedalekého OÚNZ právě ohledával mrtvolu, kterou požárník s jedním členem Pomocné stráže VB vytáhli na břeh. Výjezdová skupina, která záhy dorazila, neměla z toho množství lidí rozhodně radost. Takové procesí vždycky znamenalo komplikace, a hlavně zničení stop. Mrtvý byl starší muž důchodového věku, na sobě měl kalhoty a tmavý zimní kabát, dederonovou košili a hnědý svetr.
Pobíral velmi slušnou penzi a na vkladních knížkách mu leželo celkem osmdesát pět tisíc korun. Nebyl tedy jediný důvod, proč loupit a navrch ještě vraždit.