Výzkum vyšel z poznání, že fyzickou krásu hodnotíme přirozeně skrz objektivní tělesné atributy, jako je symetrie, ale rovněž subjektivní, jako například držení těla. Jenže krásu nevnímáme pouze skrz tělo, ale i prostřednictvím osobnostních rysů. Jejich vliv na naše posuzování krásy je však podle práce vydané v magazínu British Journal of Social Psychology prozkoumaný jen málo.
Proto se onen nedostatek Natalia Kononovová a Danit Ein-Garová, odbornice na marketing, pokusily napravit. Jejich výzkum vznikl na prestižní byznysové škole Wharton a konkrétně se zaměřil na to, jak naše vnímání krásy ovlivňuje prosociální chování. Co si pod ním představit? Jednoduše jednání, které je nápomocné, laskavé k ostatním.
Jako specifický faktor, který hodnocení krásy může ovlivnit, si ho autorky vybraly proto, že mezi jinými ční. Například inteligence nebo kompetence mohou naše posuzování krásy ovlivnit rovněž. Jenže prosociální chování je unikátní, týká se totiž ostatních, proto dovede ovlivňovat dojmy výrazněji.
Práce obou autorek se opřela celkem o deset studií, obsáhly na čtyři tisíce lidí. Účastnicím a účastníkům výzkum předkládal vyobrazení reálných nebo smyšlených situací. Jejich soudy měly v zásadě vyjevit, jestli laskavé, vstřícné, nápomocné, ohleduplné chování dělá lidi krásnějšími.
Již vlastně víme, že to studie potvrdily. Jenže výzkum k tomu doplnil leccos překvapujících zjištění.