Autor, jehož hrubě nepochopili
Reginald Scot to myslel dobře. Ale čtenáři jeho záměr nepochopili.
Motivem však byla i dobře míněná osvícenská snaha. Kniha, kterou roku 1584 vlastním nákladem vydal Reginald Scot, úctyhodný gentleman a člen britského parlamentu, se minula účinkem hned nadvakrát. Jeho The Discoverie of Witchcraft, tedy Objev čarodějnictví, měla rozkrýt absurditu pověr a rozbít hradby mýtů o magii. Procesy s lidmi obviněnými z čarodějnictví považoval za hrubě nekřesťanské excesy, přesto opus nevystavěl jen na kritice inkvizice.
V několika kapitolách zacílil na šarlatány, kteří jednoduchými triky a iluzemi obluzují důvěřivce, lacinými rádoby kouzelnými fintami je šálí, a připravují tak o počestnost, víru i majetek. Názorně také čtenářům popsal, jak se taková pouliční „kouzla“ provádí. Vysvětloval, že to není magie, ale um dovedných rukou zneužitý pro sprostý podvod.
Kniha nicméně selhala.
Gramotní, ale nepříliš bystří čtenáři si z ní odnesli jen to, že autor má výhrady proti římskokatolické církvi. Ti chytřejší pak zužitkovali dílo jako vůbec první v Evropě dostupnou učebnici eskamotérské magie. Scot tedy dosáhl jen toho, že se v Anglii zvýšil počet šejdířů, kteří využívali jeho návodů a svých hbitých rukou ke zdokonalení nečestné profese.
Rozporuplnost tím nekončí.
Všechny triky, které autor v knize odhalil, se totiž ze studijních důvodů sám naučil. Dobře je ovládal a občas pro pobavení přátel předváděl. Aniž by o to usiloval, zapsal se tak do historie jako první, kdo v Evropě porušil nepsaný kodex kouzelníků – vybudoval si reputaci na tom, že prozradil cizí triky.
Rozhodně však nebyl poslední.
