Kouzelní jako ženista. Nebo obráceně? Jasper Maskelyne se své profese nevzdával ani v armádě.
Byl synem Nevila a vnukem Josepha Nevila. Ta jména dnes už nikomu moc neříkají, ale dávají dohromady tři generace salónních kouzelníků. Žádných druhořadých eskamotérů s nerozložitelnými ocelovými kruhy, žonglérů, břichomluvců nebo vtipálků, kteří by z balíčků karet tahali tu, co jste před chvílí podepsali. Příjmení Maskelyne bylo světově respektovanou značkou té nejprofesionálnější novodobé jevištní magie.
Jasper to prastaré řemeslo modernizoval. Silně kontroverzním a kolegy z branže ostře kritizovaným způsobem. V roce 1936 totiž vydává třísetstránkovou Knihu magie, v níž před čtenáři odhaluje celou sérii jevištních triků. Podrobně v ní popisuje nejen to, jak se dělají malé finty s kartami, mincemi a kapesníky – nechybí v ní ani kapitoly o „čtení myšlenek“, „mizení osob“ a kouzlech s provazy a s „rozřezáváním“ asistentek.
Porušil nepsané pravidlo o tom, že kouzelník nikdy neprozradí podstatu svého triku. Ale tím, že vyjevil podstatu práce své konkurence, oddělil tlustou čárou její kejkle od vlastní praxe. A sám dál pokračoval v nových, objevnějších a náročnějších iluzích. Kniha, kterou připravil spoustu kolegů o živobytí, ho nesmírně proslavila doma i ve světě. Učinila z něj i hvězdu černobílého filmu.
Coby výkonný ředitel Anglického domu magie v St. George’s Hall kraluje Londýnu, užívá si potlesku na velkolepých estrádách, pořádá zahraniční turné. Jeho vystoupení jsou zlatým hřebem, lístky na vystoupení jsou dlouho dopředu vyprodané a jeho přítomnost je ozdobou každé recepce.
To všechno však končí 1. září 1939, kdy Spojené království vstupuje do války proti Německu a sedmatřicetiletý Jasper Maskelyne vstupuje do armády.
Na tom by nic až tak mimořádného nebylo, zákonem o branecké povinnosti je do služby povoláno 1,5 milionu mužů ve věku od osmnácti do jednačtyřiceti let. Jenže kam mezi odřady branců zařadit famózního a veleznámého kouzelníka? Pro britské velitele vyvstal problém.
