Život byl krušný pro celou společnost, nejtvrdší však byl v jejích dolních patrech, shrnuje závěry výzkumu svého týmu archeoložka Jenna Dittmarová. Aby do jeho materiálních stop nahlédli, vydali se do britské Cambridge mezi desátým a čtrnáctým stoletím.
Tehdy ještě mělo město do univerzitního značně daleko, zárodky vysoké školy se objevily až kolem roku 1209. Většinu obyvatel Cambridge, přibližuje Dittmarová na stránkách Univerzity v Cambridgi, pořád tvořili řemeslníci, zemědělci a obchodníci. Do poloviny třináctého století tam žilo dva a půl až čtyři tisíce lidí.
Tým se pro studii, která vyšla v magazínu American Journal of Physical Anthropology, opřel o výzkum celkem 314 koster. Pocházely ze tří pohřebišť a reprezentovaly tak tři sociální vrstvy tehdejších obyvatel. Jedna skupina našla spočinutí na farním hřbitovu Všech svatých, který byl azylem pracující třídy. Druhá skupina koster pocházela z augustiniánského mnišského kláštera, kde se pochovávalo duchovenstvo a dárci pocházející ze zámožných tříd. Třetím místem, do jehož hrobů vědci sáhli, byl špitál svatého Jana Evangelisty, který byl útulkem, v němž byli internovaní ti nejnuznější, ale též jakýmsi tehdejším placeným domovem důchodců pro movité občany.
Třídní nerovnost až do morku kostí
Bezpochyby nejdrsněji se životní útrapy podle vědců vepsaly do ostatků koster na farním hřbitovu, líčí magazín The Smithsonian . Plných 44 procent jich nese stopy zlomenin. „Lidé pohřbení na farním hřbitovu Všech svatých vedli opravdu tvrdé životy,“ cituje Dittmarovou list The Guardian. Patřili mezi nejchudší obyvatele města a byli nejvíc vystaveni nehodám, zejména pracovním.
Na hřbitovu se potkávala zemědělská i městská pracující třída. Venkované orající pole, pečující o dobytek, sklízející obilí, nádeníci lopotící se s kamennými bloky, dřevěnými trámy. A známky zranění kvůli náročné a nebezpečné fyzické práci tomu odpovídaly.
Staří mistři a melouny. Díky obrazům vědci stopují dějiny plodin Je to velké detektivní pátrání. Kromě odborníka na genetiku potravin a historika umění na něm spolupracují staří malíři, jejichž plátna zachycují i hroznové víno, rajčata, mrkev. Domácí i exotické plody. Cílem je určit, jak se ovoce a zelenina během staletí měnila, vyvíjela a šířila. |
Nešlo však pouze o úrazy. Kostra starší ženy nesla stopy mnoha zlomenin, včetně žeber, nohy, čelisti, dokonce i obratlů. Všechny prý starostlivě léčené. „Bylo by velmi neobvyklé, kdyby všechny zlomeniny nastaly například kvůli pádu,“ poznamenává Dittmarová a prstem ukazuje na domácí násilí jako možného viníka: „Dnes je většina ženských zlomených čelistí způsobena partnerem.“
Mnich „přejetý“ a mnich napadený
Klášterní hřbitov poskytoval poslední útočiště příslušníkům opačného konce třídního spektra, lidem, kteří se nemuseli potýkat s náročnou manuální prací. A jejich ostatky tomu napovídají. I když i ony vysvětlují, proč Dittmarová několikrát zdůrazňuje, že středověký život byl tvrdý pro všechny. Stopy zlomenin nesou kosti 32 procent koster.
A jedna z nich vykazuje dokonce největší kosterní poranění – má zlomené obě stehenní kosti. Vědkyně přitom připomíná, že tato kost je největší v lidském těle. Příčina obou fraktur tedy musela být extrémně silná a traumatizující. Dnes se lékaři s obdobným poraněním setkávají v případě dopravních nehod, je to odpovídající výška. Obdobný incident možná stál i za tímto archeologickým nálezem. „Snad se splašil kůň a do mnicha najel vůz,“ domnívá se.
Majetek, peníze a klášterní zdi však neochránily duchovenstvo ani před násilím ze strany městských obyvatel. Jiný mnich nese známky napadení, má zlámané ruce, což podle vědců nasvědčuje pokusu bránit se, a jeho lebka vykazuje stopy úderů tupým předmětem. Možná po napadení loupežníky, spekulují vědci.
Překvapení od zaopatřených důchodců a chudiny
Zatímco zjištění z farního i klášterního hřbitovu vlastně odpovídala předpokladům, nálezy ze špitálu vědce překvapily. „Lidé by očekávali, že do špitálu chodí nemocní, chudí, invalidé a že tedy budou mít více zlomenin. Jenže tak tomu nebylo,“ říká rovnou Dittmarová. Na tamních kostrách nalezl její tým známky chronických onemocnění, jako je tuberkulóza, ovšem jen 27 procent koster mělo zlomeniny.
Napříč všemi třemi pohřebišti nalezli vědci známky fyzického násilí na čtyřech procentech všech zkoumaných koster, doplňuje server CNN. Překvapilo je především to, že se nesetkali ani s jedním případem zranění, které by bylo očividně způsobeno zbraní. A to navzdory tomu, že války byly ve středověku běžné.
Nejtrýznivěji se tak na tělech středověkých mužů a žen podepisovala práce, materiální reprodukce tehdejší společnosti. Fyzická dřina.
Tři místa, tři vhledy do středověké společnosti
Farnost Všech svatých, severně od řeky Cam, byla založena pravděpodobně v desátém století. Sloužila do roku 1365, kdy byla sloučena se sousední farností. Důvod byl tragický – masivní úbytek populace kvůli epidemii černého moru. Pozůstatky farního kostela se nikdy nepodařilo objevit, hřbitov však v sedmdesátých letech minulého století ano. Ostatky jsou přístupné pro vědecká zkoumání v univerzitních sbírkách.
Mnišský augustiniánský klášter podle dobových záznamů obdržel právo pohřbívat členy řádu v roce 1290. O dvanáct let později se mu dostalo povolení nabízet místo posledního odpočinku též bohatých donorům, patronům, mecenášům. Klášter fungoval do roku 1538, kdy král Jindřich VIII. sáhl klášterům na finance a majetky, aby posílil pokladnice monarchie.
Špitál svatého Jana Evangelisty vznikl na konci dvanáctého století, aby ubytovával nuzné a nemocné cambridgské obyvatele, poskytoval jim jídlo a duchovní útěchu. Kromě nich ho však obývali i staří lidé zámožných tříd na odpočinku. Zrušený byl v roce 1511, aby na místě stanula budova jedné z kolejí cambridgské univerzity.
