Koncept kolektivního narcismu, vypjatého přesvědčení o výjimečném statusu vlastní skupiny, popsal před sto lety Sigmund Freud, podle několikaměsíční studie vydané v magazínu European Journal of Social Psychology je však platný dodnes. V dnešní Americe dokonce více než jindy a jedním z jeho projevů je, že zažívají hody konspirační teorie všeho druhu.
Mentalita „my versus oni“, kterou konspirační teoretici sdílejí, je pro kolektivní narcisty extrémně přitažlivá, soudí autoři výzkumu Agnieszka Golec de Zavala z University of London a Christopher Federico z University of Minnesota. Od července do listopadu 2016 sledovali postoje více než 1 600 obyvatel Spojených států.
Jejich cílem bylo zjistit, zda existuje jisté nastavení, které by bylo pro konspirační teorie úrodnou půdou. A zda jím může být právě kolektivní narcismus. A jestli tendenci pro hledání spikleneckých nepřátel mohou posílit politické kampaně. Odpověď, kterou analýza přinesla, zní „ano“. Američané a Američanky, kteří v červenci souhlasili se stanovisky jako „Spojené státy si zaslouží speciální ohledy a zacházení“, o čtyři měsíce později zastávali tvrzení jako „Naše životy jsou ve velké míře kontrolovány spiknutími osnovanými na tajných úrovních“, píše server PsyPost.org.
Byla to prý přitom prezidentská kampaň, co kolektivní narcismus a jeho ochotu věřit konspiračním teoriím povzbudilo. Nejen to, podle jiné studie obou autorů z magazínu Public Opinion Quarterly kolektivní narcismus dokonce předpověděl vítězství Donalda Trumpa.
Oba vědci potvrzují nepřekvapivý fakt, že politická vzdělanost snižuje náchylnost ke spikleneckým teoriím, zatímco vysoká míra autoritářství naopak zvyšuje. Ještě silnější je však podle nich jiný faktor. „Máme za to, že kolektivní narcisty konspirační teorie přitahují proto, že poskytují jednoduché vysvětlení, proč není jejich skupina dostatečně oceňována a uznávána ostatními. A toto přesvědčení je pro ně klíčové,“ tvrdí.
Následně ono přesvědčení dotyčnou skupinu ujišťuje o tom, že je vlastně dostatečně důležitá a vyzývavá, aby proti ní ostatní osnovali ze závisti spiklenectví. „A to zase ospravedlňuje zpětnou nenávist dotyčných kolektivních narcistů k ostatním skupinám,“ dokreslují koloběh autoři studie.
Amerika, Velká Británie i Čína
Kolektivnímu narcismu se věnuje též práce Russella Belka z torontské York University vydaná v magazínu Markets, Globalization&Development Review. Původní oblastí autorova zájmu je síla individuálního narcismu a jeho vztahu ke spotřebitelskému chování. Doba Brexitu a Trumpova zvolení ho však přiměla k otázce, neskrývá-li se narcismus, avšak onen kolektivní, i v motivacích, které předurčily politický pohyb směrem k posilování národní suverenity.
Na základě pozorování Belk tvrdí, že kolektivní narcismus se od individuálního vlastně neliší: oba usilují o pozornost, uznání, a to skrze speciální zacházení, vynucování shovívavosti ostatních k sobě samým a požadování okamžitého uspokojení.
Belk vysvětluje například paradox, proč Trumpovým chudým voličům nevadí, že jejich oblíbencem je extrémně bohatý muž s domy se zlatým nábytkem. Podle něj je to paradox pouze zdánlivý. „Co může být lepším vyjádřením síly a nadřazenosti národa než okázalý symbol ekonomického úspěchu?“ říká Belk pro list The Globe and Mail.
A rozvádí, že má-li skupina nerealistické přesvědčení o vlastní nadřazenosti, musejí vnější skupiny trpět. To proto se stali terčem jak Trumpových voličů, tak stoupenců Brexitu, imigranti.
Kolektivní narcismus však podle jeho slov není v pohybu pouze v Americe či Velké Británii. Podobně spolehlivě funguje například v Číně. Tam se však na rozdíl od jiných států nesnoubí s izolacionismem, ale přeje globalizaci. Rostoucí a bohatnoucí střední třída v Číně si našla jinou formu, do níž vlévá svou národní hrdost. „Kolektivní narcistická horečka“, a absence migrantů z jiných zemí, touží po tom, aby země expandovala do světa a předvedla v něm svůj úspěch po dlouhých letech, kdy trpěla příkořím ze strany zbytku globální komunity.
Konspirační teorie jako „záchrana“ před ztrátou identity
Že věda považuje téma spikleneckých teorií za navýsost aktuální, poté potvrzuje práce Josepha A. Vitriola z Leehigh University a jeho kolegů. I ji vydal magazín European Journal of Social Psychology. Její autoři si vzali k ruce přes 3 50 amerických obyvatel, aby dospěli k zjištění, že obliba konspiračních teorií souvisí s pocitem ohrožení americké identity.
I autoři této studie svým respondentům překládali tvrzení, aby z jejich postojů vysledovali souvislosti. Zjistili, že ti, kteří souhlasili s výroky jako „existuje opravdová Amerika, která se liší od těch, kdo nesdílejí tytéž hodnoty“, podporovali rovněž stanoviska typu „média jsou loutkami mocných“. Jinými slovy a konkrétněji řečeno, lidé, kteří mají za to, že americká vláda tají informace o nehodě mimozemského dopravního prostředku v Roswellu, se rekrutují z těch, podle nichž je ohrožena americká identita.
Serveru PsyPost.org Vitriol sdělil, že v základu leží fakt, že současná doba je plná nejistoty a změn. „Pro mnoho členů společnosti, zejména pro ty, kdo z existujícího sociálního a politického nastavení profitovali, jsou ony změny ohrožující,“ říká a dodává, že následkem je pokus o kompenzaci skrze „vysvětlení“, které mají částem společnosti dopřát konspirační teorie. „Studie například prokázaly, že se rostoucí obliba spikleneckých teorií pojí se ztrátou moci politické strany, které věřím,“ odtušil.
